Pan Mluvka...certifikovanost

"Udržovat si a vyzařovat čirý optimismus je v dnešní době považováno za šílenství, proto je dobré si ho udržovat v jakékoliv situaci a tím se oddělit od zabedněné většiny."

Úžasný Kanadský přístup k řešení věcí a k životu je ořezaný do poslední třísky všemi místními předpisy a zákony. Až zrak přechází z toho, jak lidi tady zapomněli na lidskou spontánnost, city a důvěru v sami sebe. Přijde mi, jako kdyby věřili jen tomu, co vidí v televizi, řídili se jen podle nařízení "vyšší moci" státu a nastavením jakých si umělých společensky přijatelných pravidel, která ve své podstatě jsou jen zástěrkou a případnou omluvou sebe sama, že když dělám věci jako ostatní, že je to tak správně. 

Každý den projíždím na červeném zrezivělém kole, které jsem oprášil v garáži u našeho domu, jednou z hlavních tříd Toronta a pozoruji lidi, jak ve správně padnoucím obleku a polobotkách, pracují s nadějí v očích na svém egu a vyšší pozici. Dělají to tak všichni, tak to bude zřejmě správně, že? Díky mé práci v rychlém občerstvení se saláty všeho druhu a obloženou houskou na tisíc způsobů, nesoucí název "La Prep", se dostávám s roznáškou jídel i do míst, kde torontská smetánka v oblecích vytváří hodnoty. Výškové domy s počtem pater přesahující číslici 30, sofistikované ovládání výtahů jen s povolením vstupu pro zaměstnance a osoby pověřené. Samozřejmostí jsou plně klimatizované, designově laděné kanceláře "open space" s výhledem na Ontarijské jezero a to vše spojené třešničkou na dortu, největším architektonickým skvostem Toronta, podzemní město "Path". 

"PATH" - město pod městem, samostatně fungující celek, kde najdete od rychlého občerstvení, přes poštu, až po hlídání domácích mazlíčků vše a ještě předejdete případnému styku s deštěm, sněhem, větrem a realitou.

Tyto všemožné vymoženosti moderní doby, jakoby lidskou mysl zaškatulkovali a paralyzovali v kolotoči života bez náhod, kde je vše nalajnované, předem určené a několik let dopředu naplánované. Tady v Kanadě, si na obranu všeho, udělali bariéru z certifikovaných cestiček a zákonů, se kterými se tak brání sami před sebou. Věříc kusu papíru nebo plastu, kráčejí každý den, oblečení do stejných pracovních krojů, které nás zařazují do oněch společenských tříd, dle pravidel etikety, které vymyslel zřejmě nějaký egoistický, obtloustlý páprda a my se jimi teď řídíme hlava nehlava. 

Na stranu druhou je Toronto důkazem, že nehledě na to jak moc bílí, černí, žlutí, tetovaní nebo jak moc jsme ženami či muži, jakému náboženství věříme nebo nevěříme, dokážeme společně žít a najít kompromis a rovnoprávnost mezi sebou, a že přes veškeré předpisy z nás lidskost nevymizela. Možná jen díky striktním pravidlům, certifikátům, předpisům a zákonům jsme lidmi a nestanou se z nás zvířata požírající sebe sama. Možná to ten obtloustlý páprda vymyslel dobře. Chce to jen tu hlavu vyvětrat, zbavit se předepsaných pravidel, podívat se do sebe samého a zhodnotit zda žijeme správně.

Nechci znít přehnaně oduševněle, ačkoliv to v tomhle článku už nezachráním. Člověk si na takovémto dlouhodobém pobytu projde několika duševními cykly. První cyklus bych nazval "Strach a motivace". Každý na začátku zařizuje, ví že to chce a díky nevidomosti do budoucna v nás zůstává strach, který, ale zároveň pohání naše vnitřní motory. Druhý cyklus je "Filtrace", dochází k oddělování potřeb, které nepotřebujeme. Zjistíme, že se doma zahrnujeme přemírou věcí, neživých předmětů, zbytečností, které vnímáme jako celek a nakonec se stanou nedílnou součástí našich životů. Třetí "Očištění". Na všechny věci, které prošly filtrací si už ani nevzpomínáme a život se stane jednoduší a lehčí. Čtvrtým a právě probíhajícím cyklem je "V piči mít a žít!" Jakoby s příchodem léta a svléknutím zimního kabátu, spadly i obavy, a tak trochu i stres. Teplo si po dlouhodlouhé zimě užíváme a už vyhlížíme naší cestovatelskou odměnu na západním pobřeží Kanady. 

Nevím, zda vám předešlé řádky dávají smysl, ale ať už dlouhodobý pobyt kdekoliv na světě, ať už jsou zážitky dobré nebo zlé, stojí to za to a chce to zažít. 

Úsměv je nejlepší mezinárodní jazyk na světě a jediným lektvarem na non stop dobrou náladu je udržení vnitřního šílenství a nepoddajnost malichernostem, které jsou jen výplody ať už naší nebo cizí fantazie.