Vlastimil Košťál je hrdým symbolem českého fotbalu

Za pár dní to vypukne. Srdce fotbalových fanoušků začíná plesat. Už brzy si na většinou poloprázdných tribunách našich oblíbených týmů často do prázdna zakřičíme "góól". Další ročník soutěže, která ztratila kredit, je přímo před námi. Gambrinus liga začíná. Pod dohledem svazového vedení a mimo jiné jeho symbolu - hrdého spolustrůjce úpadku české kopané - Vlastimila Košťála.

Z ponuré atmosféry, která panuje v českém fotbale, nás probudil úspěch reprezentace do 20 let na mistrovství světa v Kanadě. Teď se ale blíží začátek traumatu českého fotbalu - Gambrinus ligy.

Ano, jsou to silná slova, ale je to tak. Kde hledat viníky? Dozajista ve vedení ČMFS. Ale zde pozor! Nejen v nejužším vedení, tj. výkonném výboru, ale v celém širším vedení - účastnících valných hromad. To oni svojí volbou dopustili zvolení konzervativní skupiny v čele s Pavlem Mokrým, tedy pardon spíš Vlastimilem Košťálem. Tato skupina konzervuje český fotbal tam, kam se dostal především po korupční aféře - v zapáchající žumpě, v atmosféře nedůvěry a skepse. Vedení svazu svojí nechutí cokoliv řešit (nebo spíše měnit) a především arogantním vystupováním v médiích jen přiživuje atmosféru nedůvěry a odporu. Nechtěl bych ovšem svalovat vinu na jediného člověka, ale Vlastimil Košťál, ať chce nebo nechce, je symbolem současného svazového vedení. Stejně tak nesou vinu ale i ti, kteří nejsou vidět, ale současnou situaci buď přiživují nebo i jen tolerují. Ve vztahu k vedení svazu mi zcela chybí veřejná kritika, diskuze ze strany sdělovacích prostředků. Ale co byste chtěli třeba od Oty Černého. Ten vyhrožoval tvrdým a kritickým pohledem, který mu sice věřím, nicméně si ho nechává dost často pro sebe.

Dalším viníkem - a to v oblasti úrovně ligového fotbalu - jsou samotné kluby. Neřešme zde, jestli nakupují dobré nebo špatné hráče či jestli angažovali vhodné trenéry. Důležité je zaměřit se na servis a služby, které nabízejí svým fanouškům. Zde je český fotbal opravdu ještě v plenkách a sám tím trpí. Vybral bych si pouze dva příklady. Pozitivní výjimkou je Sparta. Ta má opravdu neuvěřitelně široký sortiment ve svém Fan Shopu, nabízí neustále nějaké akce nebo přichází s inovacemi typu rodinné tribuny. A výsledky se dozajista dostavily. Nejde jen o peníze (které samozřejmě přicházejí také), ale především o povědomí o značce. I to přináší další fanoušky a zákazníky. Naopak Slavia, jejíž jsem věrným (a proto také často trpícím) fanouškem, nepřináší takřka nic. Hraje zatím pořád na cizím, značně nepřívětivém stadionu, její Fan Shop se zdaleka nedá srovnat s tím sparťanským. Na stadionu je opravdu drahé vstupné, které neodpovídá nabízenému komfortu. Očekáváte-li nějakou akci, která by přilákala nové fanoušky, čekejte si marně dál. Nicméně pozoruji, že zde snad došlo k pochopení situace a začíná se blýskat na lepší časy. Možná se nás na Strahově sejde i víc.

Český fotbal, ligový i reprezentační, prochází evidentní krizí. Je otázkou, zda proje nějakou katarzí. Pod vedením pánů Mokrého a Košťála asi těžko. Ale věřme, že jednou se vše zlepší. Ta nádhená hra za to totiž stojí!