O netotalitním komunistickém režimu

V poslední době mě zaujala stížnost levicových poslanců vedených rudým guru Zdeňkem Jičínským namířená proti vzniku Ústavu pro studium totalitních režimů. Zaujaly mě především formulace o tom, že komunistický režim nebyl tak úplně totalitní a že kromě padesátých let, jejichž bestialitu už snad může ignorovat pouze dynastie Grebeníčků, to s tou totalitou nebylo tak horké.

Předem se přiznávám, že jsem z doby komunismu zažil (díky Bohu) jen kraťoučký čas, který si dohromady ani nepamatuji. To však ještě neznamená, že se k dané době nemohu vyjádřit.

Myslím totiž, že bojovat proti relativizaci zločinnosti komunistického režimu je povinností každého demokraticky smýšlejícího člověka, ať je mu šedesát nebo dvanáct.

Vznik Ústavu pro studium totalitních režimů jsem přivítal. Vzhledem k tomu, že podobné instituce existují a fungují v několika okolních zemích a jejich existence je nezbytně nutná a užitečná, byl jsem rád, že takováto instituce vznikne i u nás.

Ano, připouštím, že je logický argument, že by historická práce neměla býti vedená rukou politiků. Koneckonců, co jiného se dělo za komunismu... Teď už ovšem Senát jmenoval radu Ústavu a domnívám se, že její složení zajišťuje ústavu kredit a domnívám se, že politické ovlivňování v žádném případě nehrozí. Připomněl bych i logický argument poslance Bendy (ODS), že archivy bývalé StB, které má ústav spravovat dosud spravovalo ministerstvo vnitra, což je navýsost politická instituce.

To ale kritikům ústavu nevadilo. Proč? Domnívám se, že odpověď je nasnadě. V archivech ministerstva vnitra ležela spousta dokumentů o minulosti naší zemi, ale až do poslední doby tam byly jaksi ztracené a ano, právě toto mnoha lidem vyhovovalo.

V dnešní době, kdy se mnohým politikům daří přesvědčovat lidi, že dříve bylo lépe a mnozí lidé se utápí v určité melancholii, se nehodí, aby vyšla na světlo další fakta o zvěrstvech minulého režimu.

Bojí se dozajista i mnozí lidé (a zde se nebojím tvrdit, že možná ze všech stran), aby se na ně něco nenašlo. Bojí se dozajista nejen práskač Vojtěch "Falmer" Filip.

Poslanci mají na svoji stížnost bezesporu právo. Napadat ale zmínku o totalitním komunistickém režimu, je nehorázná troufalost, výsměch a plivanec do tváří obětí komunistického režimu. Pokud se navíc někteří politi chtějí medializovat tímto způsobem, je to nejen nechutné, ale smutné.

Komunistický režim kdekoliv na světě a v jakékoliv době totiž vzniká z pěstování závisti a existuje za pomoci síly a nesvobody. Komunistický režim a jeho zločiny si zasluhují bádání, připomínání a bezesporu také opovržení.