Stávkuji, stávkuješ, stávkujeme

Vedle poněkud zdlouhavé stávky železničářů v Německu se objevila stávka ve Francii. Agresivita a vyderačské metody opravdu neznají meze. Pokus prezidenta Sarkozyho odstranit zbytečná a nezasloužená privilegia určité skupiny obyvatel se setkal s očekávaným odporem. Rukojmími této stávky jsou běžní občané, cestující, uživatelé hromadné dopravy.

Francie je státem, kde se stávkuje často a s oblibou. Je neoddiskutovatelné, že právě velká síla, resp. ani ne tak síla jako agresivita, odborů je jedním ze základních důvodů úpadku Francie. Nicolas Sarkozy se jako první francouzský prezident pokouší odstranit závaží sunoucí francouzskou ekonomiku ke dnu a zároveň se také snaží odstranit zjevné nespravedlnosti, privilegizaci některých vrstev obyvatelstva. Asi nikoho nepřekvapuje, že francouzští odboráři vyrazili do ulic. Co ale překvapí, je podpora občanů prezidentu Sarkozymu.

Ačkoliv ona ani tak nepřekvapí. Alespoň podle zpráv z Paříže musel každý obyčejný člověk po jedné cestě do práce, která musela trvat mnoho hodin, uznat, že stávka, která ochromila hromadnou dopravu v takové metropoli jako Paříž, je prachsprostou formou vydírání. Co víc, s nadsázkou by se dalo říct, že ochromení městské dopravy v dnešním provozu a dnešní spěchané době je tak trochu zločinem proti lidskosti.

Co ale bude dál? Doufejme, že Nicolas Sarkozy a jeho administrativa neustoupí a dovedou své reformy do zdárného konce. Doufejme, že občané Francie dají znát stávkujícím, co si myslí o jejich stávce. Doufejme, že se tak vytvoří precedens i pro další země, precedens odporu k vydírání.