Reinkarnace?

Jsem prostě pesimista. Před včerejším zápasem s Irskem jsem naší reprezentaci prorokoval prohru. Opak byl pravdou a naši vydřeli vítězství. Omlouvám se.

Nedá se říct, že by česká reprezentace smetla Iry nějak drtivě. Včera na Letné proběhla velká fotbalová bitva, která bezesporu bolela a která ubrala mnoho sil. Dala námj také ale jeden signál - česká reprezantace na tom není tak zle a pokud o něco jde, dokáže bojovat.

Právě to mi v předchozích zápasech chybělo. Čeští hráči jako by s Walesem a San Marinem podlehli představě o tom, jaké jsou superhvězdy a úplně přestali o výhru bojovat. Řekněme si to upřímně, mezi českými fotbalisty mnoho hvězd není. Jsou-li jako Petr Čech nebo Tomáš Rosický, zpravidla bojují. Ti, kteří hvězdami nejsou, ale média se nám stále snaží tvrdit, že jsou (Baroš,...) se snad vzpamatovali a začali znovu bojovat.

Před tímto zápasem obrovsky zesílil mediální tlak na kouče Brücknera. Moc tomu nepomohl ani on sám, jeho arogantní výlev na tiskové konferenci dokázal jen to, že samolibý a svérázný kouč (což byl vždycky a tyto vlastnosti nemusejí být nutně negativní) sám cítí určitý tlak. Myslím, že Brückner by měl kvalifikaci s mužstvem dokončit, ale poté už opravdu bude čas na změnu. Karel Brückner byl, je a bude českou trenérskou legendou, nicméně i legendy musejí někdy odejít do důchodu.

Naopak mediální tlak na manažera reprezentace Košťála zcela zmizel. Ano, fotbalový národ už je v určité apatii a zkrátka si zvykl, že český fotbal řídí tato neschopná a amorální obluda. Média si již také zvykla. Někomu k tomu stačila funkce ve svazové komisi.

Český fotbal se dál koupe v hnoji, ale buďme rádi za to, že výkladní skříň českého fotbalu se zase zablýskla. Kéž by jí ten lesk vydržel.