Pomatení Mirka Topolánka

Premiér Topolánek zavedl novou tradici. Každé pondělí se setkává s novináři. Vypadá to, že tak činí především proto, aby novinářům vynadal, vysvětlil, o čem všem špatně píší a dal jim najevo svůj odpor. Premiér Topolánek se snad zbláznil.

Mirek Topolánek se v mnohém má proč zlobit na novináře. Co se týče bulvárních novinářů, kteří ho obtěžovali přilepení na objektivech, aby přinesli senzační informace z jeho soukromého života, naprosto souhlasím, že tito bulvární novináři si nic jiného než opovržení a odpor nezaslouží. Na druhou stranu Topolánek musel tušit, že jako nejvýznamnější politik v zemi bude terčem těchto individuí, obzvláště pokud se rozhodne zásadně změnit svůj rodinný život tak, jak nakonec učinil. Pokud říká, že je každému h.... do jeho soukromého života, má pravdu, nicméně jako premiér s tímto zájmem musí počítat.

Pokud se ale rozčiluje nad kritickými články, úvahami a glosami v nebulvárních médiích, kde si třeba dovolují kritizovat jeho vládu, je jeho reakce přinejmenším smutná. Neboť vyjadřování názorů, kritické úvahy a diskuze v médiích, to jsou důležité pilíře svobody a demokracie a co víc než pevnou, pluralitní demokracii by si měl premiér přát?

Pokud pan premiér nemá novináře rád, je to jeho svaté právo. Měl by se k nim ale chovat slušně. Svými často hrubými a agresivními výroky často degraduje převážně dobrou práci svého kabinetu. Pokud má Mirek Topolánek ambici zařadit se v obhroublosti a v soutěži urážení novinářů vedle bulvárního becherovkového žoku Miloše Zemana, je to pro mě hluboké zklamání, neboť stále věřím, že Topolánek může být dobrým premiérem.

Namísto toho, aby se premiér snažil občanům prostřednictvím novinářů (protože každého občana asi objíždět nebude) vysvětlit smysl reforem veřejných financí, smysl umístění amerického radaru v Čechách, smysl zahraniční politiky svojí vlády, plácá energii ve zbytečných půtkách.

Snad to Topolánkovi dojde dřív, než ho souboj, který nemůže vyhrát, semele.