Od prohry k prohře

Ačkoliv si někdo může myslet, že píšu článek o své milované Slavii, není tomu tak. Jiří Paroubek přivedl tento týden opozici k další porážce, přestože sliboval překvapení. Pokolikáté již nesplnil svoje výhružky?

Říkal jsem si, že psát články o Jiřím Paroubkovi nemá smysl. Přesto tak již podruhé (poprvé na tomto blogu) činím. Ignorovat Jiřího Paroubka, jakkoli by si to zasloužil, jednoduše nelze.

Tento týden se uskutečnilo hlasování o vyjádření nedůvěry vládě Poslaneckou sněmovnou. Všem rozumným lidem asi bylo předem jasné, jak hlasování dopadne. Jiří Paroubek přesto sliboval veliké překvapení. Teď je otázkou, pro koho. Jiří Paroubek je mužem velkých slov. Před volbami sliboval, jak rozmetá občanské demokraty. Zdůrazňoval svou přesilu v televizních debatách nad Mirkem Topolánkem. Ano, jistou převahu Paroubek měl. Rozhodně však ne v programu nebo argumentační schopnosti, nýbrž v hospodském přeřvávání, které může zapůsobit maximálně na návštěvníky hospod těch nejnižších cenových skupin. Volby Paroubek nakonec prohrál. V tu chvíli projevil další svou vlastnost a to vykládání výsledků posvém. Volby vlastně neprohrál, byli dva vítězové a pakliže je nevyhrál suverénně bylo to díky zločinému spolčení občanských demokratů s jejich přisluhovači z řad ÚOOZ, novinářů a tak dále. Jeho "únorový" projev se zapsal do dějin a podle mého názoru by se měl pravidelně promítat ve školách a na náměstích, aby lidé nezapomněli, kdo vlastně opravdu je Jiří Paroubek. Další případy silných slov a žádných činů se projevily při vyjednávání o vládě. Paroubek stále vyhlašoval, že má stoprvý hlas pro své udržení v premiérském křesle. Jak moc musel být sebevědomý, o tom svědčí jeho vtírání se do koalice s ODS... A nyní Paroubek opět vyhrožoval a opět prohrál. I přesto je samozřejmě jeho prohra v podstatě vítězstvím. Další bitva, do které Paroubek sebevědomě vpochoduje, bude bitva o reformu veřejných financí. Zde, a to si přiznejme, má šanci na úspěch. Ne však díky svým schopnostem, ale spíš díky uražené ješitnosti jednoho bývalého komunisty a ministra v jedné osobě.

ČSSD by si měla začít připouštět, že angažmá Jiřího Paroubka jako jejího leadra, jakkoli zvedl svou obhroublostí a populismem její preference, nebyla a není súpěšná. Ano, strana je druhou nejsilnější v parlamentu, je vedoucí silou opozice, ale její koaliční potenciál se rovná nule. Jediná síla, která v současnosti ochotná s ČSSD spolupracovat, je parlamentní zločinecká organizace (naschvál používám tohoto stokrát zopakovaného a kontroverzního označení), což pro stranu s obrovskou tradicí jako je ČSSD je velmi smutné. Je čas s tím něco udělat.