Lidskost tak samozřejmá...až se divíme

Příběh Nicholase Wintona mě nepřestává udivovat. Pořád to vypadá, jakoby Winton před začátkem války zachránil jen tak mimochodem 669 českých dětí. Jeho ušlechtilý čin s sebou nesl samozřejmost. Ta samozřejmá slušnost Nicholase Wintona mě fascinuje. Je to věc pro dnešní svět ojedinělá. Nicholas Winton udělal to, co považoval za správné.

Když se Nicholas Winton objevil v Praze, všimla si toho dokonce i česká média. Konečně se na stránkách novin neobjevil obrázek některého z českých šibalů, ale obrázek osmadevadesátiletého sira Nicholase Wintona. Winton je bezesporu člověk, který může říct, že za svůj život něco vykonal. Winton je a zprávy o něm jsou dnes světlou výjimkou ve světě zpráv o nejrůznějších českých šibalech, lžích politiků, aférkách českých pseudocelebrit atd. 

Výsledkem činnosti tohoto výjimečného člověka je 669 zachráněných českých dětí před takřka jistou smrtí a tím i tisíce dalších zachráněných životů jejich potomků. Tento čin je neoddiskutovatelně výjimečný a zaslouží si hlubokou úctu nás všech.

Co je ale přidanou hodnotou jeho činu, je jeho morální odkaz. Winton o svém činu dlouhou dobu nemluvil. Zkrátka proto, že nepovažoval za nutné o něm hovořit. Pomoc v nouzi lidem, kteří ji potřebují považuje za samozřejmost. Opět věc v dnešních dobách, kdy nejrůznější "celebrity" adoptují děti spíš jako marketingový tah než z touhy pomáhat nebo kdy charita slouží jako zakrytí černých obchodů takřka nepochopitelná.

Winton projevil notnou dávku prozíravosti, schopnosti zařídit takřka nemožné, odvahy a především slušnosti.

Když člověk přemýšlí nad činem Nicholase Wintona, konečně má možnost zapomenout na všechny naše Grosse, Paroubky, Bémy a jiné... a ono je dobré se občas nerozčilovat a přemýšlet nad věcmi pozitivními.