ČSSD - strana, která získala voliče, ale zároveň něco ztratila

Nástěnky v Lidovém domě hodnotí již teď éru Jiřího Paroubka jako éru vzestupu. Co se týče voličské přízně tak ano, ale ČSSD ztratila něco důležitějšího.

O dobách předsednictví bulvárního spisovatele Miloše Zemana zde nechci psát, jakkoliv jeho éra byla érou vzestupu voličského zájmu o ČSSD. Miloš Zeman bohužel degradoval úspěchy na jedné straně personálním složením svých vlád a především svým popolitickým životem na druhé straně.

Jeho nástupce Vladimír Špidla byl (minimálně ze začátku) příjemnou změnou. Špidla sice byl a je vyloženě antimediálním typem politika, ale po všech těch rádobyvtipných becherovkových glosách a bonmotech Zemana, byl Špidla změnou k lepšímu. Domnívám se, že jeho antimediálnost, nicméně také určitá důvěryhodnost mu zajistily vítězství ve volbách, kde (naposledy) porazil Václava Klause. Špidla se tedy stal premiérem a pro ČSSD začalo období neúspěchů a hledání, jak by řekla stranická nástěnka. ČSSD fatálně prohrála hned ve dvou prezidentských volbách - Jaroslav Bureš snad ani sám nevěřil, že by se mohl prezidentem stát a Miloš Zeman tomu jistě věřil, nicméně pozorovatel musel uznat, že Zeman je prostě i pro mnoho spolustraníků nevolitelný.

Špidla po dvou letech ve funkci padl a nahradil ho ambiciozní technolog moci Gross, který ovšem svoje schopnosti poněkud přecenil a jeho vedení ČSSD bylo jakousi křečí.

Po Grossovi se mohl stát premiérem (a posléze asi i lídrem ČSSD) Bohuslav Sobotka, ale tento mistr podivných vzorečků a maskování nepříjemných čísel se do nové práce pustit nechtěl.

A tak byl vybrán mnoha lidem neznámý Jiří Paroubek a ČSSD se dostala do éry vzestupu a modernizace. Co se týče vzestupu, tak zde mají stranické nástěnky nepochybně pravdu. Voličská podpora se znásobila a ČSSD ve volbách obsadila druhé místo (Jiří Paroubek by Vám jistě i teď vysvětlil, že to sice bylo druhé místo, ale že volby vyhrál). Tato zvýšená voličská podpora, vyvolaná patrně laciným siláctvím jejích nových lídrů, ovšem stála ČSSD úroveň. Ze strany s velkou tradicí se stala strana bez ducha, beze smyslu. Neustále proklamovaná modernizace ČSSD je pouhou fraškou, nesmyslnou hrou na spolustraníky a na voliče. ČSSD možná zavedla podivnosti typu přímé volby předsedy, nicméně programově je zcela zakonzervovaná.

Řekněme si upřímně, že moderní levicová strana by nespolupracovala tak úzce se stalinisty. Nebo si dokážete představit Tonyho Blaira, jak ochotně schvaluje v rozpočtovém výboru návrhy komunistů na 40% daň pro bohaté a podobně? Dokonce i velký Paroubkův vzor Gerhard Schröder měl možnost spolupracovat s postkomunisty a třeba se tím i udržet jako kancléř, a neudělal to.

Moderní levicová strana by rovněž tak konzervativně netrvala na špatném, rozhazovačném a nespravedlivém sociálním systému. Ten náš je ovšem alfou a omegou Paroubkovy politiky.

Moderní levicová strana by se rovněž pokusila najít vhodného a přijatelné kandidáta a to samozřejmě s předstihem, aby se mohl na svoji roli připravit. Paroubek s dalšími výkvěty, které do politiky přivedl - myslím MuDr. Ratha, místo toho vymýšlí, jak Klause "ztrapnit" nuceným odchodem z Hradu. On ale následný dozajista triumfální návrat Klause na Hrad bude velikým ztrapněním pro ČSSD. Od lidí Rathovy a Paroubkovy úrovně ale nelze chtít víc. Argument, že volbu je potřeba provést co nejpozději, aby měli Klausovi protikandidáti čas na přípravu je hloupým a trapným zastíracím manévrem. ČSSD a celá protiKlausovská opozice měla skoro pět let na to, aby se na volbu připravila. Že tak činí až teď na poslední chvíli, je jen její problém.

Česká republika by si zasloužila moderní, konstruktivní levicovou stranu. Upřímně si ale řekněme, že ČSSD jí není a pod vedením Jiřího Paroubka nikdy nebude.