Bravo, pane Kalousku!

Často jsem přemýšlel, kolik mám zaplatit za sebe a za svoji rodinu veřejný dluh - konečně to vím.

Panika některých občanů je pochopitelná. Žijí v přesvědčení, že dluh státu je něco virtuálního, že se jich netýká. Nehájím zvolený způsob, zvláště v případě, že byl starší člověk uvedený v omyl, ale je to příznačné. Zděšení je na místě. Projíme víc než vyděláme.

Přesto, že poctivě pracujeme, máme rodinnou kasu pod kontrolou a nežijeme na první pohled na úkor druhých, finanční skutečnost je někde jinde. Každý den užíváme veřejnou dopravu, která je většinou dotovaná, využíváme zdravotnictví, které je dotované, chodíme na úřady, které jsou dotované, jezdíme po silnicích a dálnicích, které si na sebe nevydělávají. Docházíme do sportovišť, které byly vybudovány státem, regiony či městem, v zimě někdo prohrnuje silnice, procházíme se revitalizovanými krajinou, kterou někdo sanoval za státní peníze, děti vodíme do dotovaných školek. Můžeme využívat nových cyklostezek, procházet po osvětlených veřejných prostorech, venkovská krajina je využívána za pomocí dotací. Koneckonců i většina politického marketingu, hlavní potravy reklamních agentur, bude zaplacena z veřejných peněz. Chodíme na sportovní akce, které sponzorují státní, či polostátní firmy. A tak bych mohl pokračovat.

Jako běžného obyvatele této země mě udivuje, jak je možné neustále uvažovat o enviromentálních megazakázkách v hodnotě stamiliónů korun, o opravách dálnice D1 za několik miliard, o valorizaci důchodů, o dotacích na opravy božích muk, o stavbách nových veřejných multifunkčních hal když dluhová služba pohlcuje čím dál víc peněz.

Není již náhodou čas na to se uskrovnit a peníze investovat jen tam, kde to má smysl, kde je zaručený alespoň minimální užitek i ve vzdálenější budoucnosti? Např. do důchodové reformy, úspor energií, vědy a výzkumu a školství?

Nechci se dočkat, že za 4 roky mi přijde do schránky složenka, kde bude o nulu na konci navíc. Pane Kalousku, díky za upozornění!