- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Už nejsme lidi, jsme stroje. To mne napadá při příhodě, která se stala při utkání Sparty s Libercem. Zcela nevinný prohřešek rozhodčí ohodnotil tak, že zcela znehodnotil průběh utkání.
Jak to bylo ve filmu Slavnosti sněženek? Hádali se o kance, pravdu měli všichni, ale málem se pozabíjeli. Když měli něco řešit „po lidsku“, byl problém.
Ale co je důležitější, že? Co to je to „po lidsku“? Může být cit víc, než předpis, než litera pravidla? Svázaní řadou předpisů, hlídáním korektnosti, v obavě a v „předposraností“ /pardon za to slovo, lepší není/ abychom zůstali čistí před institucí, všemocným úředníkem, před šéfem atd. je pohodlné odvolávat se na literu pravidel. A už nás žene cosi absurdního. Schéma úřadu. Vyplňujeme roboticky sestavené formuláře, na jejichž konci se nás robot ptá, zda nejsme roboti. Podepisujeme stohy papírů, smlouvy s ďáblem ukrytým v detailu zašifrovaném do množství slov. Obyčejný rozhovor a dané slovo nemá právní váhu, proto na vše musí být doklad, na který se dá odvolat. V čekárně zdravotnického zařízení podepisujeme souhlas s tím, že naše nemoc může vést ke smrti. Souhlasíme. S tím se nedá nic jiného. Ale co hůř, musíte souhlasit. Až sem nás dovedlo zautomatizované myšlení.
Navrhuji, aby na hřištích před důležitým rozhodnutím byl rozhodčí postaven před nutnost vyplnění formuláře, a potvrzení, že není robot. .
Další články autora |
Vincence Makovského, Ostrava - Poruba
4 200 000 Kč