Detektivka

Nic příjemného pro nikoho, kdo byl tomu blízko, nikdo k tomu nechtěl nic říct. U barového pultu se jedné návštěvnici ztratil náramek. No že  ztratil? Neztratil. Krádež to byla jednoznačně.

Není třeba rozebírat, co znamená dělat barového vyhazovače. Lexa ho tam dělal. Vyhazoval hosty, které si majitel baru Šošon nepřál. Ke cti Lexy je nutné říci, že byl povětšinou ohleduplný. A to i k Ludvíkovi, který jako první upadl v podezření, že to byl on, kdo náramek ukradl. Proto ho zatím jen vyšetřoval.
„Nevěřím, že jsi ho vzal,“ pravil mu, "avšak ukaž kapsy.“
Ludvík obrátil kapsy a v jedné kapse ten náramek skutečně měl. 
"Někdo mi to tam strčil."
„Kdo asi?“
„Holohlavej, co stál vedle. Točili jsme se kolem  baby oba dva, si ten šmuk prohlíželi, jemu se taky líbil, ak jsem nedával pozor, šup s ním sem. Spletl si kapsy, asi.“
„Kecy! Ten holohlavej, co stál vedle, je šéf Šošon.“
Na to měl Ludvík názor. „Lumpové jsou všude. Chtěl se mě zbavit, že jsem byl u baby úspěšnější."

Nebyl to moc rozumný rozhovor. Co s tím mohl vyhazovač Lexa dělat? Šéf ho sledoval. Šéf byl nevypočitatelný. A teď koukal, proč se s tím tak párá. Vzal tedy podezřelého Ludvíka za rameno, vyvedl ho, a velmi rozumně ho popostrčil, aby se dovnitř už nevracel.
Nebyl to konec toho případu. Těžko říct, kdo měl víc zkažený večer, jestli Ludvík, nebo Lexa, nedělal to rád, nebo sám šéf Šošon, protože  žádné body od okradené dámy stejně nezískal. Ta jeho prokazatelně silnou autoritu vůbec nevnímala, spíš se nalepila na Lexu jako na hrdinu. K ránu si tedy Lexu zavolal a povídá, „…máme tu slušnej podnik. Proč jsi toho chlapa nakopl tak, že si až odřel nos?“
Lexa se divil. Vždyť Ludvíka jen rozumně popostrčil. "A na čí straně vlastně vy jste, šéfe?“
Šošona se ta otázka dotkla. „Nejsem v žádný straně!!!“ I když tak docela pravda to nebyla, chtěl se právě nechat zvolit za starostu a bez toho to nejde, nebýt v žádné straně. Ta poznámka se mu zdála dost nefér, nebyla mu příjemná vůbec a cítil, že Lexa o nějaké straně mluví hlavně proto, že sám není na jeho straně. 
"Nemůžeš vyhazovat hosty do bláta. Rozumíš?“
„Je to má práce, šéfe.“
„Má podmínka je, že nemůžeš“
„Bylo by dobrý mít čisto před prahem. Když bude, budou strany víc spokojený a s nimi my všichni.“ Pravil uvědoměle Lexa.
Šošon se těžce ovládal, musel uznat vyhazovači pravdu. „Dám do volebního programu. Žádný bláto. A nechceš bejt ty snad tajemník? To je tvá podmínka?“
Lexa věděl, že když se  sečtou podmínky, nebývá to dobře.
„Šéfe,“ pravil, „z úřadu je třeba vyhodit pár lidí. Tak nějak rozumně. A napadá mě, vy to nechcete říct, kdyby ta baba nezačala  křičet, celá tahle lapálie by nebyla, je to tak?“
To už Lexa nemusel tak rozebírat. U Šošona ztratil důvěru. Zavolal si na pomoc ještě dva a všichni tři Lexu nemilosrdně vyhodili do bláta před domem.