Těžko by dnes někdo přehlédl zprávy o tom, co se děje v Libyi, kde se u moci drží diktátor Muammar Kaddáfí. Je důležité zdůraznit, že je doopravdy diktátorem a nikdo to nemůže zpochybnit. Je to až groteskní postava moderních diktátorů a přes to je stále u moci. A moc v Libyi dneška znamená násilí.
Kdo pomůže komu
K vlně revolucí, která zasáhla arabský svět, se připojila i Libye a zdánlivě úspěšně. Aspoň z počátku to tak vypadalo. Dnes už ovšem situace zdaleka není tak jasná. Zatímco povstalci rekrutovaní z prostých lidí mají pouze lehké zbraně, armáda Kaddáfího disponuje mocným vojenským arzenálem, podporou ostatních diktátorů a v neposlední řadě i žoldáky z jiných afrických zemí.
I kdyby se nakonec povstalcům, kteří bojují za možnost změny, podařilo zvítězit, počet obětí dramaticky poroste každým dnem. Jsou to právě povstalci proti režimu diktátora Kaddáfího, kteří si vybrali novou stranu a reprezentací té strany je Západ. Jsme jím i my. Ačkoliv nemusí rozumět všem principům demokracie a nemusí chápát, jak demokracie funguje, bojují rozhodně blíž na straně demokracie než diktatury. Explicitně vyjadřují potřebu pomoci. Potřebují zbraně, potřebují podporu a potřebují bezletovou zónu nad Libyí. Jak se k tomu ovšem Západ staví?
V podstatě se zdá, že nijak. Nikdo neudělal vyrázné rozhodnutí a nikdo není schopen jednat. V tomto ohledu je vhodné říci, že Francie v čele s prezidentem Sarkozym vyjádřila touhu po tom pomoci libyjskému odboji. Bohužel se zdá, že ostatní státy včetně České republiky víceméně čekají, co se stane a nechají v tom Libyjce samotné.
Hlavně se do ničeho nepřimotat
Otázkou je, proč? Napadá mě mnoho důvodů, ale především bych rád zmínil jeden, který mi nedá spát. Je to veřejné mínění. Saddám Husajn byl masovým vrahem ve svém státu. Irák je zároveň velkým nalezištěm ropy. Když USA vrthli do Iráku, zvedla se enormní vlna odporu proti jejich počínání. Libye je na tom v podstatě podobně. Zájem o ropu se dnes vyčitá především Itálii, která stojí na straně Kaddáfího. Misky vah se mohou ale rychle otočit a příště bude banda "humanistů" vyčítat zásah Spojeným státům a Velké Británii. K tomu nás ženou alibisté mezi námi. Ti, kteří si chtějí hrát na svém písečku a ostatní nechat jejich osudům. Iniciativa "Ne základnám" je dobrým příkladem. Nechtěli mít nic společného s našimi spojenci a ani s válkou. Je to sorta lidí, kteří vám budou bušit na dveře a propagovat mír a odstup. Hlavně se nesmíme do ničeho přimotat. Jsou to ti lidé, kteří budou stát v čele demonstrací proti svévůli USA. A k čemu to povede?
Budování reputace
Pokud Západ nezasáhne do libyjského masakru, tak dost možná Kaddáfí vyhraje. Pokud vyhraje, tak dost možná nikdo neřekne ani slovo. Nikdo nebude protestovat proti Kaddáfímu, protože by to nemělo žádný účinek narozdíl od protestů proti USA. Stane se jen to, že zemřou desetitisíce lidí. A další generace budou žít v útlaku, bez svobody a s vědomím, že jim tenkrát nikdo nepřišel na pomoc. Pokud ovšem povstalci dokáží Kaddáfího porazit, pak se celý proces akceleruje a dnes budeme mít na zeměkouli o jeden stát navíc, který bude vědět, že Západ mu nepomůže, když to je potřeba. Bude to o další miliony lidí na téhle planetě navíc, kteří budou nenávidět namyšlenou a apatickou Evropu a zlou Ameriku, které se nezajímají o to, že bojují za jejich hodnoty.
Zasejeme další semínko nenávisti v moderním světě. A plody té nenávisti budeme dlouhá a dlouhá léta sklízet.
