kOmicý blog CX.

"Voda není pohoda; jednou je olej a jednou peřeje. Když se ti zdá studená, lok rumu tě zahřeje..." Tato slova jsme při vodáckých výpravách zpívávali na melodii jedné Werichovy písničky - přibližně před pětadvaceti lety. 

Při objektivním posouzení s textem nesouhlasím, byť jsem ho kdysi tvořila. Na vodě je vždycky fajn. Letošní úsek Sázavy vybral manžel zcela luxusně. Dokonce dal na má slova, že nemá cenu dřít se na raftu a objednal lodě. A - co bylo asi nejdůležitější - byli jsme skupinka hrozně pohodových lidí. Jakkoli se někteří předem vůbec neznali. 

Po počáteční neplánované suchozemské turistice jsme ve Zlenici přebrali plavidla, pádla a vesty. Shodou okolností to bylo přesně místo, kde jsme před pár lety výpravu končili a kde nám naúčtovali ztracenou výstroj, (kterou jsme pravděpodobně vůbec neměli půjčenou). Bodrý pán v hotýlku nám ochotně prodal zmrzlinu s 200% přirážkou. A provinilý vůdce výpravy koupil všem mírně předražené pivo jako odpustek.

Při přípravě na vyplutí dcera zjistila, že nemá plavky. Údajně je dávala do tašky... bohužel zřejmě nesprávné. Natřeli jsme se opalovacím krémem a vypluli. Jela jsem se synky, zatímco manžel si vzal na palubu naši a vypůjčenou holčičku (mořskou nemocí naštěstí netrpěla). Nadřel se ale mnohem víc než já. 

Vrstva ochranného UV filtru se ukázala býti nadbytečnou - během necelé půlhodiny začalo intenzivně pršet a - místo ochrany před sluncem - krém protivně štípal v očích. Naštěstí bylo teplo, dlouho jsme vydrželi jen v plavkách a vestách, (které nejen chrání před utonutím, ale především izolují). Pochopitelně jsme ale vzali útokem první občerstvovnu, kde jsme se trochu usušili, převlékli a najedli. Během našeho pobytu pod slunečníky přestalo pršet, aby znovu začalo bezprostředně po vyplutí. 

Samotná řeka byla úžasná, vcelku tekla a i úseky netekoucích "olejů" se na lodích překonávaly výrazně lépe než raftem, (který ale někteří naši kamarádi přesto jako plavidlo zvolili, zřejmě díky jeho značné stabilitě).

Osobně se domnívám, že rozdělit rodinu na dvě lodě je skvělá prevence manželských a sourozeneckých hádek. Rafty zase dávají příležitost se od srdce zasmát, například když uvíznou při spouštění nesplavného jezu a jejich posádka bezmocně kouká, jak se zezadu plavidlo plní vodou. Pro tyto případy mají však vodáci vždy po ruce lahev rumu. 

Cestou jsme míjeli zajímavý happening, kdy na řeku vyplouvala nejrůznější plavidla s posádkami vodníků, vojáků i Rusalek. Příliš jim nevyšlo počasí, ale všichni na břehu i vodě vypadali spokojeně. Někteří účastníci naší výpravy se přidružili a obdrželi alkoholickou vzpruhu a koláčky. Na složení jsem se raději neptala. 

Za intenzivního deště jsme odpoledne vyhlíželi červenou budovu továrny Jawa a dva mosty, které těsně předcházely přistání v tábořišti. K mostům jsem v pátek večer doplula s prckem na paddleboardu, díky tomu jsem měla v mysli uložen záchytný bod, ke kterému bylo možné se upínat.

Budova se objevila poměrně nečekaně. Postavičky s promodralými rty, některé v pláštěnkách a jiné v mokrých plavkách vyskakovaly z lodí, vystupovaly na břeh, strhávaly vesty a dožadovaly se ručníků a suchých svršků. Někteří z nás by uvítali i teplou sprchu, leč hodinová fronta nás téměř všechny okamžitě odradila. V suchém tričku jsme se všichni cítili lépe - a navíc vysvitlo slunce.

Večeřeli jsme skromně potraviny zakoupené v blízkém supermarketu. Děti se poměrně bezproblémově zabavily spolu - některé se dokonce koupaly v řece, jiné chytaly ryby (či kachny), případně sledovaly hudební produkci; a další se procházely, aniž by rodičům řekly, kam jdou. I rodiče se zabavili - například vyráběním živé několikavrstvé pyramidy, kdy horní vrstvu dotvořily děti. Fotky z této akce dokumentují především utrpení jedinců ve spodní vrstvě.

Tentokrát večerní produkce nebyla tolik hlasitá; nebo jsme naopak my byli tak unavení, že náš spánek byl nerušený a noc poklidná. Před usnutím jsem si poměrně intenzivně uvědomila, jak jednoduchý život ve skutečnosti je.