kOmický blog XXIV.

Odjíždíme na dovolenou s dětmi, zajišťujeme chod domu a zjišťujeme, že není snadné jej na delší dobu opustit.

Ve čtvrtek jsme absolvovali grilování se sestrou a švagrem, v pátek sbalili zavazadla a v sobotu vyrazili na dovolenou. Nikdy mě nenapadlo, jak složité může být odjet. Týdnu mimo zaměstnání předcházelo (kromě běžného nakupování, praní a balení) poměrně složité koordinování stavebních prací s návštěvami babičky, která má zajistit přežití našich zvířat a rostlin. Tvorové konzumují a vyměšují, někteří by i rádi pobíhali po dvoře… a na zahradě vesele zraje ovoce i zelenina, byť obojí sužováno suchem. Bude-li čas, sepíšeme k domu uživatelskou příručku. Zatím jsme jen babičce předali klíče a ústní instruktáž.

Grilování s rodinou bylo příjemné, bylo po dešti (což je v letošním suchém létě rarita), seděli jsme na našem dvorku s výhledem na hromadu suti a odkvétající hortenzii a probírali mimo jiné probíhající stavbu i možný společný pobyt na chatě. Došlo též na kreslení vazby cihel při budování schodů do sklepa, ale mně postačilo vstřebat informaci, že se k jejich stavbě schyluje.

Rovněž jsme společně dospěli k v pořadí již třetí možnosti, jak pro mě levně opatřit menší „přibližovadlo“ na cestu do města. Pevně doufám, že jedna z možných variant vyjde a nebudu muset trápit dieselový motor patnáctikilometrovým přejížděním.

Kolem půlnoci nás sestra a švagr (po čtvrtém posledním „panáku na rozloučenou“) opustili, přičemž po sobě zanechali švagrovu mikinu a lahev, kterou obdržel k svátku. Panákům jsem se vyhnula, přesto samotné ponocování mi evidentně neprospívá. Ale přijala jsem ho jako trénink na dovolenou.

Dovolenou jsme termínově naplánovali skvěle, aniž bychom to věděli - týden tropických veder jsme trávili v lesích na severu Čech. Sice jsme ve stejném "koňském" penzionu už dvakrát byli, ale okolí skýtá možnosti, které jsme dosud nevyčerpali. Na letních dovolených chodím ráno běhat, abych zbytečně nerušila spící členy rodiny. Severní Čechy jsou krásné i v šest ráno; navíc ještě nebylo na pohyb horko.

Děti upřednostňují pobyt zavěšeni na místní wifi, který občas zamění za ponoření do bazénu, ale k několika výletům jsme je donutili. Samozřejmě si - s výjimkou puberťáka - sedli i na koně. Při výletech jsme se mimo jiné podívali do Německa na skalní hrad a na Kokořín, kde jsem si konečně po letech ověřila přítomnost stánku s párky.

Z nepochopitelných důvodů jsem z dovolené strávené chůzí, během a pokusy o jízdu na koni odjížděla s bolavým loktem. Alespoň jsem netrávila cestu zpět ohrožováním sebe i ostatních pletacími dráty při vytváření později nenošených svetříků, což jinak běžně dělám.

Z kraje pískovcových útvarů jsme se vraceli ve čtvrtek, přičemž jsme se na tři hodiny zanořili do aquaparku v Čestlicích. Následným pozdním obědem v running sushi jsme splnili potomkům jeden dětský sen, ale současně dost provětrali tatínkovu peněženku.

Tropické teploty bez srážek zahradě neprospívají. Kouzelná babička při třech (místo původně plánovaných dvou) návštěvách obstarala zvířata i zahradu a ještě padající ryngle přeměnila v marmeládu. Musela se v tom horku strašně nadřít, hlavně při zalévání. Plná vděku za tuto pomoc jsem si s mírným mrazením v zádech uvědomila, že péče o děti nekončí, ani když je jim přes čtyřicet.