kOmický blog CDXCVI.

Nikdy nebuď první, nikdy nebuď poslední a nikdy se nikam nehlas dobrovolně. Bohužel se touto univerzální poučkou neumím dostatečně řídit.

Tedy čelní místa obvykle neatakuji. Leč zcela dobrovolně jsem se přihlásila jako průvodce po budově úřadu v rámci dne otevřených dveří zařazeného do projektu Muzejní noc.

Vedla mě k tomu zřejmě především celkem nepochopitelná láska k budově, kterou jsem pociťovala již jako dvacetiletá, když jsem tento skvost pozdního historizmu navštěvovala s daňovým přiznáním v ruce. Leč úřady se mění a budovy zůstávají.

Výzvu zaměstnavatele jsem potvrdila navzdory vrozené stydlivosti a začala poctivě studovat dostupné materiály z wikipedie. Záhy jsem v rámci téže akce přislíbila součinnost včelaři na střeše budovy, který hledal pomocníka.

Předem jsme obdrželi četné informace faktické i organizační, vzorové texty a taktéž absolvovali prohlídkovou trasu. Byla jsem ráda za známou tvář v řadách průvodců (pochválena budiž přítomnost kávovaru v naší kanceláři).

V rámci dne otevřených mi pak byl přidělen čas prohlídky a funkce asistentky u organizovaného hmyzu. Prohlídkový okruh po reprezentativních prostorách jsem cvičně proběhla v pátek odpoledne a v sobotu během kopání v zahradě opakovala jméno stavitele budovy i politických představitelů kraje a základní statistické údaje. Do příštího sčítání obyvatelstva (a do voleb) mohu svými znalostmi ohromovat.

Přesčasovou sobotní práci jsem zahajovala na střeše úřadu, kde jsem si potykala s kolegyní a dozvěděla se pár nových informací ohledně stáčení medu. Poměrně vtipně a zcela neplánovaně jsem byla oděna do kalhot barevně odpovídajících včelímu produktu, které jsem v pozdějších hodinách doplnila obdobně laděným svetříkem. (Příště mohu rovnou doplnit pruhy a připnout křidélka; jistou podobu shledávám i v jiných rovinách.)

Když první skupina dosáhla posledního střešního stanoviště, vydala jsem se vyzvednout své přidělence. Rodinným příslušníkům a kamarádům jsem v návaznosti na plánovaný program večera – střešní aktivity měly být ukončeny po setmění - přislíbila soukromou prohlídku; pročež jsem v plánovaném čase budovou prováděla samé neznámé osoby.

Pohled na obsáhlou skupinu návštěvníků mne kupodivu dostatečně nevyděsil, takže jsem rudla a zakoktávala se jen minimálně. Pevně doufám, že mi nutné nedokonalosti projevu shovívavě odpustili. Po dvou a půl měsících na úřadu jsme svorně mohli být rádi, že jsme v rozlehlých prostorách hojně zaplněných návštěvníky nezabloudili. Závěrečný potlesk mne zaskočil, pročež jsem plaše prchla.

Zbytek večera jsem strávila v zázemí včelaře, kde jsem již bez podpory kolegyně zasvědceně informovala návštěvníky, až jsem kolem půl jedenácté úplně ztrácela hlas, (ačkoli jsem ve srovnání s kolegou u úlů prakticky mlčela). Cítila jsem se překvapivě užitečně.

Díky množství návštěvníků na střeše na soukromou prohlídku budovy s přáteli bohužel už nedošlo. Unavenému manželovi a synkovi jsem ukázala pouze tři nejhezčí místnosti a archiv. S netknutou svačinou a balonky plněnými heliem jsme příjemně vyčerpaní stavební dílo pana Ferdinanda Hracha opustili. Někteří ne na dlouho.