Po důkladné přípravě jsme navázali na pracovní vzepětí s takovým nasazením, že manžel zlomil údajně nezničitený rýč.
Pondělky míjí podobně rychle jako pátky, přičemž v poslední době mezi nimi přestávám vnímat rozdíl. Víkend jsem naproti tomu registrovala poměrně zřetelně.
Choť mne upozornil, že se v sobotu dostaví pan elektrikář v osm ráno. Pokud tím chtěl zamezit setkání řemeslníka s manželkou v noční košili, obával se zbytečně. Opatrně – a zbytečně – mne upozornil, že bychom pánovi měli poskytnout stravu. A následně zmínil, že se zúčastní brigády Sokola.
Pánové společně pořešili plán práce, přičemž snad poprvé přinášela komunikace s elektrikářem očekávanou odezvu. Ani nevadilo, že jsme na něj měsíc čekali kvůli fraktruře dolní končetiny. Manžel se před polednem vzdálil odstraňovat nechtěnou flóru z beach volejbalového hřiště.
Tradičně jsem se po venčení věnovala praní, úklidu a vaření. Pro jistotu jsem upekla i mramorovou bábovku. Leč můj stěžejní úkol vyvstal jinde. Telefonicky byla vyžádána moje pomoc nejen s plením, ale též s pitným režimem. Vyzbrojena odhodláním a několika plechovkami piva jsem dojela na hřiště, (abych si na bicyklu vzápětí cestu zopakovala a dozbrojila rukavice a motyčku). V rámci brigády jsem prvně v životě na volejbalovém poli něco smysluplného dokázala.
Odpoledne jsem strávila v zahradě budováním skalky, zatímco večer patřil doborovolné přesčasové práci v rámci Muzejní noci. V závěru dne ale byla kompletně elektrifikována jihozápadní sekce naší nemovitosti.
Neděle přinesla další pokroky ve dvoře a průjezdu, tentokráte na poli „vodařském“. Intuitivně jsem se oblékla do pracovního, načež si choť vyžádal „půhodinovou“ součinnost. Přibližně dvě hodiny jsem pak bilancovala s kolečky na soustavě fošen přemosťujících výkopy při přemisťování zeminy čerstvě vykopané bagrem. Překvapivé bylo, že se po stejných mostcích pohyboval i několikatunový stroj ovládaný drahým chotěm.
Následky nového zaměstnání se na mně začínají projevovat, neb mě při činnosti napadaly odborné poučky, že zemina využitá v rámci téže stavby se nestává odpadem. Přesto za zásadní úspěch považuji, že jsem do výkopu neupadla.
Fyzická práce zdárně pomáhá zažehnávat stres, který se díky končícím termínům kombinovaným s nepřítomností kolegyně mírně kumuje. Po odstavení bagru jsem opět navlékla zahradnické rukavičky, oháněla se motyčkou mezi sklaničkami a příležitostně přemisťovala kamení. Stopy neodborné manipulace mi na nějakou dobu barevně ozdobily holeň pravé končetiny.
Způsobenou škodu záhy hravě překonal drahý choť, který při ručním ladění výkopu zlomil náš báječný dámský rýč Fiskars. Svůj výkon názorně demonstroval držíc oddělené části každou v jedné ruce, přičemž mému unavenému mozku chvíli trvalo, než správně vyhodnotil, co vidí.
Pondělní ráno přineslo bolavé vstávání a migrénu, nicméně mírný postup zemních prací ve dvoře poskytl současně naději, že budou v brzké době všechny potřebné trubky zapojeny a domácí bojovku „Přeskoč výkop“ po roce konečně uzavřeme.
