kOmický blog CDXCVIII.

Zvolit všeobecně přijatelný termín pro vodáckou výpravu je při množství více a méně nadšených vodáků naší skupinky zhola nemožné.

Kreativní manžel však na tento problém našel snadné řešení – pojedeme dvakrát. Tuto myšlenku odvážně vyslovil při telefonním hovoru, který jsem nechtěně vyslechla, neb proběhl během společné jízdy vozidlem. Moji zuřivou nesouhlasnou gestikulaci drahý choť plně se věnující řízení pochopitelně přehlédl.

Z nabízených dvou víkendů (jediných volných v našem rodinném kalendáři) byly protestům navzdory vybrány oba - na konci května osvědčená Sázava a o měsíc později dosud neprobádaná Ohře.

Po více než dvacetiletém soužití dokážu pobalit kamkoli do palubního zavazadla během jednoho odpoledne, jakkoli dříve jsem vršila hromádky oblečení několik dní předem a pečlivě odškrtávala položky seznamu. Předposlední den pracovního týdne jsem shromáždila nezbytnou výbavu pro kempování, shrnula své a prckovy svršky a zabezpečila interiérové rostliny před úhynem.

V pátek dopoledne usilovně lilo, aby se kolem poledne situace poněkud uklidnila. Když jsem v poklusu opouštěla úřad, zjistila jsem z nervózního telefonátu otce svých dětí, že se mé nástupní místo nalézá na okraji města. Potupně jsem doběhla tramvaj a s dvacetiminutovým zpožděním usedla na místo spolujezdce (tiše doufajíc, že manžel do vozidla naházel připravená zavazadla a jídlo).

Cestu jsem zdráně prospala, stejně jako nejmladší potomek; u staršího uschovaného pod vlasy a vousy soudit nedokážu. V Týnci nás uvítal překvapivě prázdný kemp, který se později zaplnil (ze značné části našimi kamarády). Ještě překvapivější bylo slunečné počasí, které vydrželo až do pozdního včera zcela v rozporu s trgickou předpovědí.

Večeřeli jsme v duchu rychle baleného omezeného množství potravin; jeden z celkem čtyř špekáčků jsem ráda přenechala potřebnějším. Kalorie jsme dohnala chipsy a vínem, abych během synkovy hudební produkce podlehla mylnému dojmu, že zpívám.

Ráno nás uvítalo opět slunce, pročež byly prohřešky předchozí noci rychle zapomenuty. Jako obvykle se nepodařilo dodržet naplánovaný harmonogram převozu vozidel, nicméně podobné drobnosti bohorovně přehlížíme.

Přebrali jsme lodě a rafty, abych většinu doby splutí mohla potlačovat obavy o nejmladší dítě bez vesty dozorované otcem věnujícím se poctivě fotodokumentaci. Ale mé motlitby byly vyslyšeny a přežili všichni (dokonce bez ztráty mobilu). Naopak se starším synem coby kormidelníkem jsem se cítila poměrně jistě a současně spokojeně, že jsme potomkům cosi užitečného předali.

Vzhledem k nečekaně přívětivému počasí mne docela mrzelo, že jsme v sobotu odpoledne mířili zpět k domovu. Nicméně manažer celé akce měl plánovaný sraz se spolužáky vztahující se k jistému „kulatému“ výročí, pročež nebylo namístě cokoli namítat.

Zatímco jsem doma sušila stan a rozbalovala spacáky k doschnutí před (měsíčním) uložením, manžel marně přemlouval čtyřkolku ke spolupráci při transportu na místo konání. Nakonec rezignovaně odjel autem, aniž shodil motorkářskou výbavu (mimo helmy). A jeho příjezd jsem nezaznamenala, protože mě události týdne i víkendu zkrátka vyčerpaly.