kOmický blog CXXXXVIII.

Nemohu si stěžovat na nedostatek pohybu. Navzdory pravidelnému tréninku tělo vysílá první varovné signály v podobě nepříjemných bolístek a únavy. Zřejmě stárnu.

Těžko identifikovat, zda mě opět bolí mezi lopatkami po sobotním rytí zahrady nebo nedělním broušení a natírání stropního trámu. K rytí jsem se uvolila při sadbě česneku na žádost nejstaršího z potomků. Díky střídání u jediného rýče jsme polnosti zkultivovali společnými silami, synek nadto odstranil pletivové konstrukce určené k pnutí fazolí a okurek. A sklidil poslední letošní kadeřavou petrželku.

K výškovým pracím jsem byla nominována manželem. Marně jsem demonstrovala, že ze skládacích schůdků ke stropu nedosáhnu. Ochotně mi přistavil štafle. K brusce napojil vysavač, aby se tolik neprášilo na jeho oblíbenou elektroniku. A ačkoli jsem na štaflích záměrně poskakovala v pantoflích, pádu s následnou zlomeninou nohy, která by mi umožnila šest týdnů vleže odpočívat, jsem nedocílila.

Nevylučuji, že bolest s pohybem vůbec nesouvisí a příčinou je pouze přecházený zápal plic. Jak jinak si vysvětlit tři týdny trvající rýmečku a kašel. Ač jsem se pokoušela nekonečného posmrkávání zbavit v saunovém světě (a vybrala si za tímto účelem speciálně saunu solnou), kýžený výsledek se nedostavil. A uvolňující pocit jsem doma bezprostředně zahnala při odstraňování stavebních nečistot z díry mezi podlahou ložnice a šatny, kterou jsem připravovala na následné vyplnění betonem. (Tuto zásadní činnost pak zajistil drahý choť v době mé nepřítomnosti, abych mu neupírala zásluhy.) 

Po mocné přípravě prostředí - spojené s intenzivním vymetáním, přesouváním, pokrýváním ochrannými fóliemi a kobercem - se k dokončování omítek dostavil  můj aktuální oblíbenec; romský zedník. Práce mu jde od ruky a tvoří rovné (!) plochy.

Bohužel neomítal před půldruhým rokem v dětských pokojích. Od doby, kdy tatík všem dětem zprovoznil stropní osvětlení (včetně barevného LED pásku), nesmím vzhůru při umělém osvětlení upírat zrak. (Čemuž se při debatě s pubertálním synkem či dcerou dá vyhnout těžko). Barevné světlo obzvláště zdůrazňuje četné nerovnosti omítek.

Naštěstí přípravné práce na současnou činnost mého favorita (zaměřenou na sjednocení dosud velmi členitých povrchů zdí) nebyly zásadně fyzicky náročné. Mohu je tedy chápat jen jako strečink.

Jen na okraj - i oběd naší námezdné síle ráda poskytnu, byť se nás v aktuálně stísněné jídelní části kuchyně ke stolu šest nevejde. Je jediným strávníkem, který vždycky za jídlo poděkuje a pochválí. Navzdory faktu, že jsem ho posledně servírovaným chilli con carne s tortilou zřejmě uvedla do rozpaků. Opravdu jsem vděčná, že omítky nemusím na zdi natahovat a zejména nekonečnými krouživými pohyby vyhlazovat.

Záda jsem evidentně nedorazila nalepením tří kachlí na podlahu u kotle. Navíc mi s tím, byť mírně svérázně, pomáhal nejmladší potomek. Skutečnost, že pokládám dlažbu, alespoň ospravedlňuje mé místy neslušné vyjadřování v duchu příslušné profese, (které by dámy nebylo hodno). 

Zlatým tělocvičným hřebem byla ovšem aplikace betonového potěru na podlahu šatny. Jakkoli jsem se snažila svého drahého chotě přesvědčit, že tato může být klidně o centimetr níž než podlaha ložnice. Ke spotřebování pěti pytlů potěru bylo třeba jej prosít, neb místy tvořil hrudky. Tato činnosti byla spíše nepříjemná než namáhavá, jen mírně zhoršovala můj kašel.

S vodou rozmíchával směs manžel (vrtačkou) a lehce potřísněn šedou hmotou mi nosil kbelíky do šatny, kde jsem jí se střídavými úspěchy pokrývala podlahu. První dávky obsahovaly vody málo a zpracovávaly se špatně, v dalších dodávkách již byla hustota většinou nižší. Do koutů místnosti jsem hmotu hrnula přidržujíc se jednou rukou a stojíc na jedné noze při současném použití druhé dolní končetiny jako protizávaží k udržení rovnováhy. Na mé poměry akrobatický výkon.

Večer se na mě pravidelně obrací jeden až čtyři rodinní příslušníci s žádostí o masáž. Čas od času se uvolím, jen lituji, že na vlastní záda svoji péči aplikovat nedokážu. Potíže řeším sporadickým protahováním ve večerních hodinách, které si manžel někdy špatně vykládá. Činím tak výhradně proto, že ráno mé - jinak hypermobilní - tělo vykazuje nebezpečné známky zatuhnutí.

Situaci vidím v pozitivním světle jako inspiraci na zakoupení podložky na jógu, kterou mohu vydávat za vánoční dar. Až se odstraněním krabic z ložnice do šatny uvolní kousek místa, ráda ji i využiji.