kOmický blog CXXXXVII.

Věk a délka seznamu přání adresovaných Ježíškovi jsou prý v nepřímé úměře. S narůstající první číslicí roste uvědomění, že za peníze se nic podstatného koupit nedá. 

Abych šla dětem příkladem, napsala jsem krátký vánoční seznam. Stvořila jsem ho zavčas, aby případným zájemcům o inspiraci mohl posloužit i pro účel mých listopadových narozenin. Nezabralo to.

Manžel našel inspiraci jinde a děti se s dárky nanamáhaly. Zákonný protějšek avizoval zpoždění zapříčiněné přepravcem. Jedinou starostí našich ratolestí bylo, kdy mohou sníst bezlepkovu Marlenku, (kterou jsem předem zakoupila při vědomí, že na pečení dortu mi nevystačí čas ani síly). Z jejich vlažného přístupu jsem byla dost smutná. Samozřejmě ne kvůli darům, na to už jsem velká holka. 

Otec nezdárných potomků moje melancholické rozpoložení zaregistroval. Zřejmě jim promluvil do duše; dcera mi dodatečně nakreslila obrázek a vzápětí se oba puberťáci společně nabídli, že udělají sushi (a prcek jim bude pomáhat). Vstřícný počin; pominu-li, že lososa jsem si v chlaďáku v obchodě ulovila sama. 

Po nedělním obědě vtrhla do čerstvě poklizené kuchyně rychlá rota s ničivými následky uragánu. Vlastními silami našli si část originálních ingrediencí, které máme doma trvale. Po zbytku krátce pátrali... a dlouze se dotazovali. Pochopitelně maminky, jelikož na otcovu orientaci v provizorní spižírně - vyjma hrubého teoretického přehledu o přítomnosti tvrdého alkoholu - by nesázel nikdo.

Zahájili tázací větou: "Máme rýžový ocet?" - odvětila jsem: "Ano, máme." Pokračovali bezprostředně: "A kde?" V rychlém sledu navazovalo: Kde je potravinářská fólie, kolik té rýže, kolik vody... ? Jak dlouho se to vaří? Tenhle kastrol není na indukci? 3 lžíce nebo lžičky soli? Kde máš mami vějíř? Půjčíš nám ho?  Můžeš nám tu podložku obalit? (My nevíme jak.) Jak se krájí losos? Kterej nůž?

Interval mezi dotazy a požadavky byl v průměru přibližně 20 sekund. V úvodu jsem jen křičela instrukce, později ingredience demonstrativně nacházela na místech, kde "určitě nejsou". Nabrousila nůž. Ukázala, jak krájet maso. A nakrájela.

Navzdory nekonečným otázkám jsem na děti koukala docela zálibně. Od září, kdy společně všichni tři hrály Minecraft, to bylo poprvé, co se na něčem podílely všechny tři. Musela jsem si je u toho vyfotit. Starší dva sourozenci odložili dohadovací tón (téměř výhradně používaný pro vzájemnou konverzaci), dospěli k několika konstruktivním dohodám a ještě s trpělivostí zdatného pedagoga učili malého bratříčka balit rýži do mořské řasy. 

Povedlo se jim to. Dílo zakončili upraveným stolem, na kterém kromě tří talířů sushi, jídelních hůlek, naloženého zázvoru a wasabi pasty, nechyběly ani zapálené svíčky. Co na tom, že v kuchyni navzdory jejich mírné snaze o úklid (a po hádce na téma kdo zamete sezam z podlahy) zůstalo pár špinavých nádob a rozmazaných zrnek rýže. 

Budu doufat, že jsme tím položili základ nové tradici. Možná příští rok zase nedostanu žádný balíček, ale úhlednou rýžovou rolku a společnou rodinnou večeři. Jen snad budeme za rok lépe plánovat, aby v čase večeře nebyl tatínek na hokeji.