kOmický blog CXXXXII.

Každý běžný pracovní týden je třeba ozvláštnit, abychom jednou ze světa neodcházeli s pocitem, že jsme toho mohli stihnout víc. 

Až na pár drobných excesů probíhal týden po návratu z dovolené v zajetých kolejích. Jen moje pracovní morálka mírně kolísala. V pondělí jsem si po práci střihla v druhé směně tři masáže a kolem deváté večer odvážela z Brna domů nejmladšího potomka i lehce podnapilého manžela, který pod průhlednou záminkou společné cesty v mezidobí navštívil s prckem kamarády. Toho dne mě poněkud zaskočila klientka, která se objevila po více než dvouleté odmlce s vysvětlením, že se jejich rodina ne zcela plánovaně rozrostla o v pořadí čtvrté dítě. Odvážná to žena. 

V úterý (již střízlivý) muž odjel na služební cestu a zanechal mi smečku potomků na povel. Vědoma si marnosti úkolování puberťáků, obvykle vydávám pouze instrukce týkající se příjmu potravy a hygienické péče. Do zaměstnání jsem přišla pozdě. Odpoledne jsem v Omicích udala část hojné úrody ořechů kamarádce. Po vzájemné výměně zkušeností (převážně na téma skřípajícího chodu pětičlenné rodiny) mě na kole houstnoucí tmou opustila, až jsem měla obavy o její zdraví. Zkušenosti ostatních, zejména pokud vyznívají hůř než zkušenosti osobní, jsou základním předpokladem pro zachování duševního zdraví. Později večer jsem vyzvedávala dceru na periferii velkoměsta; přemlouvajíc auto, aby nastartovalo, dojelo a alespoň na chvíli ručičky budíků ukázaly aktuální stav - především paliva.

Ranní rituály s dětmi následujícího dne bez přítomnosti tatínka proběhly shodně jako  při variantě "s tatínkem"; rozdíl byl pouze v řidiči auta. Překvapivě jsem při zahájení pracovní doby již seděla u počítače. Po osmi hodinách mírně beznadějné kancelářské činnosti jsem krátce navštívila maminku, poreferovala jí o rodinné dovolené, ukázala pár fotek a převzala nejmenší dítko. Doma - abych nevyšla ze cviku - jsem ve stále provizorních podmínkách odmasírovala čtvrtou klientku 43. týdne. Jako čerstvý omický přistěhovalec a současně maminka dlouholetého klienta má jako jedna z mála privilegium využívat mých služeb mimo provozovnu.

Předposlední pracovní den jsme hromadně zaspali. Celkem nepochopitelně, jelikož jsem byla vzhůru, ale zřejmě díky tmě za okny jsem potřebu vstávat nevyhodnotila správně a ani hladový synek (jindy bloumající po kuchyni před šestou) nevstal. Na hodinky jsem hleděla dosti překvapeně. Nicméně s trochou snahy a stresu jsme se stihli vypravit v rekordním čase, ani jsme neopomněli žádné svršky. Dokonce jsem u školky dokázala předat tašku večerních šatů a pět kilo ořechů kamarádce a do kanceláře dorazit jen s desetiminutovým zpožděním.

Pátek se vyvinul vtipně. Slíbila jsem puberťákovi večerní výpravu na ryby. Zatímco si velký bratr v předvečer chystal krmnou směs, dcera za mnou přišla z dotazem, zda by u nám mohlo přespat několik kamarádek. Rozhlédla jsem se po domě (ve fázi budování na čtyřech místech současně) a označila myšlenku za nerealizovatelnou. Po dvakrát opakované otázce jsem problém přehrála na tatínka - díky plánované rybářské akci bylo evidentní, že se mě případné večerní holčičí řádění příliš nedotkne.

U otce dcera překvapivě uspěla, návštěvu po pár marných defenzivních pokusech povolil. Večer před víkendem jsem se v doprovodu potomka (a vyzbrojena hubertusem i termoskou) celkem ráda vypařila z domova. Na oblíbené místo u vody nám kamarádi dovezli ještě jejich syna, aby naše skupinka byla početnější. Krátce se zdrželi, ale procházku potmě kolem vody rezolutně zamítli. Náš puberťák byl šťastný, ačkoli první dvě rybky ulovil jeho kamarád. Průběžně jsme dokumentaci úlovků zasílali domů, abychom na oplátku obdrželi jedno krátké leč hlasité video s poskakujícími slečnami a rozdováděným prckem.

I synkova rybářská chvíle nadešla a z výpravy jsme si domů odnesli "vánočního" kapra, kterého jsem byla nucena u vody praštit termoskou a do půlnoci ho doma kuchala a filetovala (za stále hlasitých projevů dcery a jejich čtyř kamarádek). Starší syn mě poctivě sledoval, což mi dává naději, že za nějakou dobu předám ostrý nůž na zpracování ryb do jeho rukou.

Prcka uložil ke spánku tatínek, ačkoli se junior pochopitelně dožadoval další zábavy. Jak se uložila děvčata, naprosto netuším. Manžel a starší syn přenesli do dceřina pokoje rozkládací gauč a já jen přidělila prostěradlo a rozdala deky. Jisté je, že mladé dámy následující den vyspávaly a bezprostředně po snídani odjely poledním autobusem do Brna.

Budu-li jednou bilancovat, na nudný život si stěžovat nebudu.