kOmický blog CXXXXI.

Trojboj po týdnu dovolené: pracovní pátek, střízlivě slavící sobota a nedělní domácí budování. Tři velmi odlišné dny.

Pátek po týdenním pracovním "výpadku" byl v kanceláři poněkud krušný. O půlnoci jsme hladce přistáli ve Vídni, po půl druhé uléhali doma do postelí a v 6,45 zvonil budík. Děti měly štěstí; na pátek bylo vyhlášeno ředitelské volno, které jim umožnilo probdělou noc dospat.

Ráno jsem zodpověděla dotazy kolegů, vrátila zapůjčené materiály, zdržela se obrazové dokumentace a volně přešla k nahromaděným pracovním záležitostem. Z nepochopitelných důvodů se tyto po dobu nepřítomnosti kumulují. Kolem poledne se dostavila krize - usínala nad papíry, přičemž podrážděný žlučník znemožňoval nejen jíst, ale i povzbudit unavené tělo a mysl kofeinem.

Plán jít večer se synkem na ryby jsem v průběhu dne zbaběle zrušila, (puberťák pochopitelně protestoval). Doma jsem se na dvě hodiny zahrabala pod peřinu, což trochu pomohlo. Večer jsem se donutila vybalit kufr, roztřídit prádlo, uklidit opalovací krémy a sandály, uspořádat výstavu mušlí a vyprat dvě pračky. Po aplikaci poslední ponožky na sušák pro mne den skončil. 

První den víkendu byl relativně odpočinkový - jedna z četných manželových tet slavila kulaté narozeniny a celá rodina se sjela na Valašsku. Před odjezdem jsem protočila další várku prádla, dohlédla na v mezích možností slušné oblečení rodinných příslušníků a stravování dětí i domácích zvířat.

Dvouhodinová cesta posloužila k dokončovacím pracím na háčkované síťovce, kterou jsem večer slavnostně uzavřela. Společensky jsem se na oslavně nijak nevyznamenala, tělo mě stále upozorňovalo na dřívější dietní prohřešky; vtipem jsem každopádně nesršela a na společných fotkách opálení naštěstí překrývá moji lehce nazelenalou barvu.

Pubertální syn se po obědě odebral k rybníku, aby alespoň trochu ukojil své lovecké vášně. Chytil a pustil dva kapříky, měl tedy důvod být spokojen. Nejmladší potomek se v saku a košili šťastně válel venku v listí se svými vzdálenými příbuznými podobného věku. Jen dcera bezmocně hleděla do tabletu. Manžel se věnoval převážně četným bratrancům a nečetným sestřenicím.

Střídmá konzumace a zejména abstinence se ukázaly jako výhoda, jelikož při návratu milý muž oznámil, že "po cestě" vyzvedneme stavební dodávku. Převzala jsem řízení rodinného vozu a stařičkou fordku bez posilovače nechala otrlejšímu řidiči. Hlášky o nedostatku paliva a kontrole hladiny oleje jsem raději ignorovala a soustředila se na doporučení příslušné mobilní aplikace ohledně nejvhodnější cesty domů.

Zatímco manžel večer ještě zdolal část výslužky, děti zalezly do svých pokojů, já prožívala něco jako "volný večer" u televize, narušený pouze věšením prádla.

Sedmý den se má odpočívat, což ale u nás neplatí. Ráno zákonný protějšek přivezl zedníka na omítky. Abych předešla faux pas, zavčas jsem vyměnila noční košili za důstojnější domácí oděv. Rovněž jsem odstranila překážky na cestě ke spižírně a šatně a překryla půl ložnice (včetně spícího prcka) igelitovou fólií.

Drahý choť se v montérkách většinu dne pohyboval po domě, byť se mi nepodařilo identifikovat, co (kromě vesničky v mobilu) budoval. Odvezl ale část velkoobjemového odpadu do v obci přistaveného kontejneru, což je nezpochybnitelná zásluha. Obdobných účelových výletů bude třeba absolvovat ještě mnoho.

Obědvali jsme společně, poněkud natěsnaní u stolu naraženého na kuchyňský ostrůvek. Naše centrální místnost stále čeká na návštěvu elektrikáře a je proto zkrácena o dva metry igelitovou stěnou. Překonala jsem se a kromě jednotné zeleninové polévky vytvořila dvě varianty kuřecího masa a rovněž dvě přílohy.  

Odpoledne se nejmladší potomek se mnou - pro nedostatek aktuálních možností pracovat doma - věnoval stříhání přebujelých větví švestek na zahradě. Po našem společném zásahu jsou některá místa překvapivě prosvětelná… Pokud příští rok švestky nebudou, nebude to proti předchozím dvěma sezónám změna. 

Puberťák si po domluvě matky a babičky většinu neděle uklízel pokoj (výsledek se nečekaně dostavil; jen ho alespoň střednědobě udržet). Dcera na výzvu částečně umyla koupelnu. Pozdě odpoledne naložil manžel hokejovou výbavu a pana zedníka a vzdálili se směrem k velkoměstu. Večer oba puberťáci neochotně pomohli uklidit chodbu - jeden zametal a druhý vytíral. Zdržela jsem se kritických komentářů, neb jsem byla ráda, že se zapojili. Byť na kvalitě zpracování úkolu bude třeba ještě zapracovat.

Po pouhých třech dnech mi dovolenou připomínalo jen prádlo schnoucí na sušáku a snědý obličej v zrcadle. Ale přežila jsem návrat do zaměstnání, cestu na Valašsko i nedělní práce domácí. Do dalšího týdne jsem vstupovala díky postupu interiérových omítek (a nadějné informaci o nástupu elektrikářů v dalším týdnu) mírně optimisticky, byť vyzdobena několika modřinami a škrábanci po pohublém těle.