kOmický blog CXXXVII.

Při dlouhodobějším zaznamenávání statistických údajů by v našich rodinných podmínkách bylo možné vypozorovat korelaci mezi množstvím použitého betonu a počtem přítomných koťat.

Byl to před lety partner, kdo naznal, že je čas pořídit prvního pokračovatele rodu; po pár letech nadhodil i možnost rozšířit rodinu na pět osob. Při vědomí, že další děti neuživíme, realizuje milý choť rozrůstání rodiny již jen prostřednictvím koček. I dříve zarputilá odpůrkyně koček totiž nad koťátkem roztaje.

Před víkendem se naše nesourodé kočičí duo, které právě neoplývá vzájemnými sympatiemi, rozrostlo o malého kocourka. Zprvu obě dámy svorně projevovaly antipatii zrzavému vetřelci, později ho mladší z nich vzala na milost. Po třech dnech nás již baví svými kousky při společném hraní.

Moje pragmatičtější část protestuje, protože zdravotní prognóza našich koček není dobrá. Moje optimistické já se pokouší věřit, že za pomoci homeopatik nebo vyšší moci jejich život učiníme lepší a delší. A každopádně hezčí.

Přítomnost nového člena rodiny neměla vliv na harmonogram stavebních prací. V sobotu jsme zodpovědně doladili přípravy v budoucí spižírně a zahájili betonáž. Já s lopatou, míchačkou a instrukcemi od manžela, milý muž v kleče ve dveřích z kuchyně. Po pár míchačkách bylo navezeným betonem dosaženo zakreslené rysky, kterou jsme - zprvu já s vodováhou, později manžel s laserovým přístrojem - určili nutnou výši podlahy. Fyzická práce nesporně formuje postavu, bohužel však dodatečně i trochu bolí (obzvlášť mezi lopatkami). 

Poťouchle jsem navrhovala vylít betonem i kousek chybějící podlahy budoucí samostatné toalety, nicméně jsem neuspěla. Provedla jsem alespoň přípravu podkladu a ve volné chvíli přizdila (kreativní skladbou ytongu kolem potrubí) chybějící spodní roh zdi. I manžel se chopil zednické lžíce a slavnostně dolepil poslední chybějící řádku tvárnic na minimálně měsíc budované zdi v šatně. Následně jsem mohla pozůstatky stavební činnosti poklidit a připravit ji tak na plánovanou návštěvu odborníka přes omítky. Stejně tak synek mohl uklidit schody do sklepa, které - byť od minula kryté kartony - schytaly pár zásahů malty padající shůry. Dcera pro zachování rovnováhy vytírala mopem podlahu v domě (pominula celou koupelnu, přesto si pomoci cením).

Milý protějšek rozkresloval na zeď v obývacím pokoji zásuvky, které snad v budoucnu budou sloužit pro napájení televize, projektoru a dalších přístrojů, o jejichž smysluplném využití chovám pochybnost. Evidentně proto, že mi u filmů jde více o příběh než o efekty, a televizní pořady ani zpravodajství prakticky nesleduji. Ostatní rodinní příslušníci to mají jinak. U mně hlasité zvukové efekty vzbuzují pocity úzkosti, v nich eufrórii. 

Po právu musím ocenit aktivitu drahého chotě s nejmladším potomkem, kdy společně objeli náš "blok" nejprve na kole a potom v autíčku, které dostal malý synek loni na Vánoce a které před cestou jako správný majitel vozu podrobil osobní péči ruční myčky.  

Abych si zachovala tvář manželky a matky, zvládla jsem o víkendu uvařit nedělní oběd, zajistit výměnu ložního prádlo celé rodiny, uklidit a přebrat prckovy svršky (část vyřazena k použití mladšími rodinnými příslušníky) a dětem - jako malou odměnu za postup prací s krumpáčem a lopatou v zahradě a rovněž sběr ořechů - upéct štrůdl. Manželovi jsem většinově pomohla s pečením špekáčků na pivu, kterými hostil své hokejové kamarády. Ačkoli to při přípravě krásně vonělo, s konzumací těchto specifických uzenářských výrobků mám zkušenosti neblahé a vůbec mi (ani dětem) nevadilo, že hokejisti snědli úplně všechny. 

Kritické chvíle, které svépomocí konané stavební práce pravidelně provází, přítomnost malého kocourka poněkud otupovala. A tak, když jsme v sobotu večer seděli u ohně (sloužícího ke spálení nevábných pozůstatků dřeva a kartonů), bylo mi s mourkem na klíně a longdrinkem v ruce vedle unaveného manžela docela příjemně, ani jsem nevnímala suť ve vlasech a povlak prachu na těle i oděvu.