kOmický blog CXXXII.

Uplynulé dny mi přinesly poučení o výskytu tzv. neviditelných činností ve zcela nečekaném oboru, konkrétně stavebnictví. 

Běžně eviduji širokou paletu výše zmíněných činností, patří mezi ně většina tradičních "ženských" prací v domácnosti, které jsou patrné pouze v případech, kdy je nikdo nedělá. Na našem zedničení se mi naopak vždycky líbilo, že hotová práce vidět je (je-li na ni čas).

První školní týden jsme zdolali nákupy školních pomůcek a přezůvek, absolvovala jsem schůzku ve školce, výlet po obchodech s dcerou a získala potvrzení potravinové alergie na pediatrii. Během polední pauzy jsme s mužem konečně vybrali a objednali dlaždice pod krbová kamna.

Závěr týdne proběhl - místo intenzivního zedničení - ve znamení hojných návštěv. Začínali jsme v pátek na oslavě čtyřicátin. Na sobotu připadla grilovací party odkládána už od minulého léta. V neděli se u nás stavovali manželovi rodiče na oběd a později moje maminka s tetou a strýcem na odpolední kávu.

Mezi návštěvami si drahý choť umíchal maltu a přistavěl jednu řadu tvárnic ke zdi v šatně. Tím její celková výška dosáhla přibližně 1,5 metru, při šíři sedmdesát centimetrů je to výkon. Až bude zazděno, umístím poblíž pamětní tabuli.

Nicméně i zmíněná jedna řada je pokrokem viditelným. Moje aktivita nikde vidět není. Sobotu jsem věnovala především klasickým neviditelným činnostem (úklidu, vaření, pečení, praní), neděli jsem - jakkoli to zní podivně - strávila s okapovou rourou. 

Nedávno drahý choť na zápraží nečekaně pronesl cosi nepublikovatelného, příčinu svého rozčarování záhy objasnil. Vloni šikovný řemeslník instaloval ve dvoře chybějící okapy; bohužel na rourách svádějících vodu (prozatím) do kanalizace zůstaly ochranné fólie. Po roce působení venkovních vlivů byly na plechový povrch doslova přirostlé. 

Moje pokusy oloupat fólii byly zpočátku i úspěšné; postupně se odtržené kusy zmenšovaly, až nabyly milimetrových rozměrů. Chvíli mi pomáhal prcek, leč poměrně brzo ztratil zájem. Volné časy mezi  návštěvami jsem trávila loupáním, které skončilo v neděli v devět večer. Vítězstvím! Podotýkám, že jsem v závěru seděla na podlaze v chodbě, rouru nahřívala fénem a zbytky nehtů oddělovala plast od plechu. Lak na rourách zůstal nepoškozený (na rozdíl od mých horních končetin).

Dokonale čisté roury manžel po návratu z hokeje před očekávaným nočním deštěm ještě umístil na původní místa a pondělní zvrat počasí nás nezaskočil. Vynaložené úsilí nerozpoznatelné. 

Obdobně dopadly přípravné práce na betonování podlahy, dva večery pokládky polystyrenu. Zatímco ve spíži ležela na zemi pouze IPA (a manžel ji ještě před mým zásahem musel svařit), na toaletě už většina podlahy byla a chyběl pouze jeden vybouraný roh. Aplikaci polystyrenu komplikovala trčící ohnutá KARI síť do betonu a všudypřítomné vodovodní trubky. Naštěstí jsem se při přiřezávání polystyrenových desek nezranila a utrpěla jen pár škrábanců o trčící kov.

Termín vylévání podlah není zatím znám. Nicméně se docela těším, až se i tento výsledek mé práce stane pod vrstvou betonu zcela neviditelným a posune nás k funkční spižírně a především toaletě. Do té doby se mohu vrátit k vaření a praní, doprovázenému kupříkladu sběrem popadaných ořechů. Vidět to nebude.