kOmický blog CXXX.

"Mládi vpřed, stáří na svá místa". Rodičovská obětavost by měla mít své meze; přesto při plánování dovolených zohledňuji v první řadě děti.

Když byli naši záškodníci menší, trávili jsme společně na chatě u vody většinu léta. Návrat do pracovního procesu tomu udělal přítrž, přesto se z nostalgie snažím jeden týden dovolené tradičnímu chataření s dětmi obětovat. Letos pobyt ve vysloužilé dřevostavbě bez tekoucí vody a se suchým záchodem připadl na úplný závěr prázdnin. Unavené štěstí sedlo i na mě a dopřálo nám k tomu tropické počasí s průzračně čistou teplou vodou. Ale pochopitelně nebylo vše zcela idylické, začátek především.

O víkendu před odjezdem jsme byli pozváni ke kamarádům na kolaudaci domu, kde bylo mnoho osob známých i cizích (ke konci se rozdíly poněkud setřely). Zakoupenou hrubou stavbu rychle proměnili v příjemné moderní bydlení s převahou bílé barvy, přírodního dřeva a populárního pohledového betonu. A na jejich garden party chyběla snad jen obsluha ve smokingu. 

Protože jsem obvykle dietou vyloučena z konzumace, nemohla jsem odolat moučníku z mandlové a kokosové mouky s vrstvou mascarpone; pochopitelně opakovaně. Hřešení s bezlepkovou lahůdkou kombinovanou se suchým bílým vínem a luxusním steakem mě stálo dopoledne strávené přemlouváním žlučníku k opětovné spolupráci.

Mohu být ráda, že jsem zásadní věci na dovolenou nachystala předem. Puberťáka jsem požádala, aby do auta naložil paddleboard a rybářskou výbavu. Manžel při pohledu na můj nazelenalý obličej nabízel, že nás odveze. Musel by se ale okamžitě vracet, neboť zahajovali sezónu hokeje a bez brankáře to nejde; nápad jsem mu raději rozmluvila. 

Zřejmě bychom v neděli neodjeli, pokud bych dříve neslíbila přivézt na chatu přítele naší neteře. V necelých osmnácti by jí bylo bez něj určitě smutno. Naštěstí mé tělo během dopoledne vyčerpalo možnosti protestovat navenek a kolem čtvrté odpoledne jsem byla schopná (poněkud nejistě) usednout za volant. Plnoletý pasažér mě mohl v případě krize při řízení vystřídat.

Po dobu pobytu na chatě jsem se věnovala především základní péči o plná bříška svých dětí a čistotu nádobí, o procvičování plaveckých schopností nejmenšího potomka, občasnou (velmi omezenou) zubní hygienu, změnu barvy pokožky... a o průběžný trénink jízdy na paddleboardu. Asi dvakrát se mi povedlo utrhnout se na delší výlet po vodě; jednou lehce neplánovaně s návratem proti sílícímu větru. Podruhé za účelem shlédnutí startu cyklistického závodu, kterého se možný budoucí zeť mé sestry účastnil. Asi v tom byla i špetka nostalgie, před lety jsem měla startovní číslo i já.

Rybaření se s vervou ujal starší syn, poskytla jsem mu své dva pruty a angažovala se zejména při vaření krup do šrotu (vždycky přetečou na sklokeramickou varnou desku) a kuchání úlovků. Prvním úspěchem byl překvapivě velký bolen, kterého puberťák donesl s komentářem "dnešní večeře" a který putoval rovnou na pekáč. Pod průhlednou záminkou podlití pečené ryby jsem otevřela lahev vína; dopily jsme ji se sestrou, aby sauvignon zbytečně nezvětral. K synkovu zklamání jsme neulovili vranovského sumce, k mému neštěstí nemáme v mrazáku ani kapra na Vánoce. 

Knihu jsem za celou dovolenou poprvé otevřela až v půli týdne. Stejně jako nové vstupní dveře, které jsem v rámci rodinné výpomoci příbuzným natřela. A abych nevypadla z domácí budovatelské rutiny, pomohla jsem obrousit a natřít starý dřevěný stůl. Příliš neosvědčilo přetření lazury vrstvou bezbarvého laku, kterým moje drahá příbuzná chtěla zajistit snadné stírání povrchu stolu po použití nekulturně konzumujícími potomky. Pravděpodobně nás ještě čeká druhé kolo s bruskou nebo smirkovým papírem. Přebrousila jsem už pouze kuchyňské nože.

Během dovolené jsme podnikli jeden krátký autovýlet do Bítova, kterým jsem si ušetřila práci s obědem a zdvojnásobila náklady na dovolenou. V místním pivovárku jsem obstarala lahvovaný dáreček milému nepřítomnému manželovi.

Ve čtvrtek večer přijel choť s bečkou piva, v pátek se dostavil švagr, aby mu byl nápomocen s její likvidací. Ústa ke sklu za tímto účelem přiložili i četní průběžně příchozí. V sobotu došlo pivo a rovněž manželova trpělivost. Byť švagr započal s úpravami chaty, zřejmě postupy promýšlí a plánuje mnohem důkladněji než my. Můj milý choť se cítil nevyužit a - byť přiznal, že si za dva dny "flákání" odpočinul - byl to on, kdo (po ujištění, že na chatě není potřeba jeho pomoci) nabádal rodinu k návratu domů. Potomstvo toužící po výdobytcích civilizace jeho myšlenku podporovalo.

V neděli ráno jsem naposledy přeplavala zátoku, společně jsme přemístili zavazadla na kopec do auta a na oběd už jsme byli doma. Příští prázdniny už možná pojedu na chatu jen s prckem.