kOmický blog CXXVIII.

Žijeme v globalizovaném světě,všechno je možné zjistit a vyřídit on-line. Tedy přesněji "téměř" všechno. 

V půlce srpna jsem obdržela e-mailovou zprávu ze školky týkající se změn ve stravování dětí s dietou. Naše nebohé děti bohužel podědily maminčiny indispozice k trávení protivných bílkovin mléka a obilí.

Během docházky do předškolního (a u větších dětí i školního) zařízení jsme už zažili několik kreativních přístupů různě zajišťujících kalorický příjem a zdravý vývoj jedinců s potravinovou alergií.

Ve školce jsme začali před lety modelem s vyšší platbou za dietní jídla; nepochybně zásluhou dobré ženy, která měla zásobování MŠ na starosti, byla sama na bezlepkové dietě a měla příslušný přehled i lidské pochopení. Později - po personální změně - jsme byli vyzváni nosit suroviny a školka dále zajišťovala jejich zpracování. Další aplikovaná varianta představovala vlastní donášku hotových dietních svačin a jídel nebo jejich konkrétních problematických částí. Nutno zdůraznit, že úžasná paní kuchařka dokázala za všech okolností vyjít vstříc a vařit i péct zázraky.

Peripetie se školní jídelnou raději zmiňovat nebudu. Z mého pohledu by (oproti školce nesrovnatelně) více personálu a větší množina prázdných žaludků mělo nabízet podstatně více prostoru pro narušené trávící trakty; bohužel se tak neděje.

Na komplikace s dietami jsem zvyklá. Čemu přivyknout nemohu, je demagogie při prokazování neschopnosti zažívacího ústrojí jedince konkrétní složky potravy zpracovávat. Prakticky každý rok jsem nucena přešlapovat na dětském oddělení a požadovat potvrzení, co a případně proč dítě nemůže konzumovat. Kdyby bylo dítě bez jedné z končetin nebo třeba bez zubů, zajímalo by mě, zda by tuto skutečnost muselo rovněž opakovaně prokazovat formulářem s razítkem lékaře. 

Informačním mail ze školky sliboval 'nový' přístup k dietám (vyšší platba, zajištění surovin a jejich dietní přípravy ze strany předškolního zařízení); nečekaně opět obsahoval tradiční požadavek na aktuální písemné vyjádření pediatra, obohacený navíc o konkrétní upřesnění přípustných a zcela neschůdných potravin. Nejsem lékař, ale i s elementární znalostí chemie - oceněnou v dobách gymnaziálních studií jako "dobrou" - je mi jasné, že kupříkladu u mléčné alergie stačí rozlišit, zda jde o alergii na cukr nebo bílkovinu; a zatímco laktóza se kvašením změní, kasein bílkovinou zůstane. 

Nemyslím, že se neschopnost organismu zpracovat určité látky může vytratit, spíše mohou být projevy občas méně patrné. Bezlepková dieta je verdikt se lhůtou "na věky". Projevy alergie na mléko mohou možná střídavě ustupovat, ale z vlastní zkušenosti vím, že se vždy vrátí. Nemluvě o dramatických projevech alergií na další potraviny spojených nejen s vyrážkou, ale i s masivními otoky a anafylaktickým šokem.

Nepochopitelné pro alergickou matku tří podobně stižených dětí zůstávají dvě věci: nutnost prokazovat, že nám některé potraviny nedělají dobře, a povinnost předkládat opakovaně lékařské potvrzení, pokud chci dobrovolně platit za eliminaci problémových komponentů potravy vyšší cenu. 

Aktuální míra neporozumění systému má však bohužel nulový vliv na nutnost dostavit se k praktické lékařce a vyžádat si potvrzení neschopnosti nejen vlastní.