kOmický blog CXXV.

Nesprávně vžité sousloví "dovolená na zotavenou" charakterizuje wikipedie jako formou dovolené, která (i bez přívlastku) údajně slouží k odpočinku a obnovení pracovních sil. 

Aktivní dovolená s dětmi však tento výklad v zásadě vylučuje. Při usilovné snaze unavit děti se obvykle nedopatřením vybijí baterky i rodičům a k regeneraci sil po dobu pracovního volna nedochází v míře, kterou by později zaměstnavatel ocenil.

Náš akční pobyt zahrnoval řadu aktivit, u většiny zúčastněných především turistických. Část výpravy pojala dovolenou jako rybářskou a téměř denně mizela na rybníky blízké i vzdálené. Našeho pubertálního synka brali s sebou. Původně jsem měla v úmyslu potomka zapojit do rodinných výletů, ale při prvním pokusu (sestávajícím z dotazů "kdy už půjdeme chytat" a "proč tam vůbec jdeme") jsem plán přehodnotila a odkývala mu individuální rybářský program. Ani mi nebylo líto, že jsem pravidelně před rekreačnímu ranním během chystala rozespalému lovci celodenní svačinu. Za jeho úlovky a především náš klid to stálo. 

Jakkoli jsem při ranním běhání po cestách mezi stromy, obilím a brambory překonala svůj strach z kontaktu z uprchlou pumou (následek omylem zhlédnutých zpráv) i ze setkání i divokými kanci (následek bujné fantazie), při výletech s dětmi jsem své obavy nedokázala ovládnout. Především v blízkosti zatopených lomů. Manžel tímto syndromem zjevně netrpí; hlasitě prezentoval moje doporučení a zákazy směřované k potomkům jako slabomyslné projevy hysterie. Když jsme v hvozdech u Lipnice potkali anglicky hovořící rodinu obutou v pantoflích, která s klidným výrazem sledovala vlastní děti batolecího věku na skalách nad vodou, usoudila jsem, že u přehánění péče raději zůstanu. 

Díky plánování drahého chotě jsme během pobytu absolvovali jeden samostatný výlet ke koním a Sečské přehradě. Manžel objednal vyjížďku pro mě a naše dvě slečny. Sám se nominoval na hlídače nejmladšího člena rodiny a vybaven obrovskou taškou i sběrače hub. Pubertální rybář se pochopitelně neúčastnil.

Oblečena v turistické šaty a sandále jsem nápad zprvu neocenila, neboť jsem ho v návaznosti na své jezdecké umění považovala za vyhazování peněz. Pro klid v rodině jsem ale přibalila na cestu jediné legíny a běhací tenisky a vyjížďku absolvovala. K mému překvapení paní majitelka neustále opravovala styl holkám, které před měsícem absolvovaly týdenní tábor u koní, zatímco mě chválila. Z koňského hřbetu se mimochodem výborně hledaly houby. 

Po vyjížďce nás nasměrovala do malebné hospůdky "Pod drnem" u přehrady, kde jsme výborně poobědvali a zapůjčili si šlapadlo. Na chytrých hodinkách jsem nastavila mód pro cyklistiku, ačkoli vynaložená energie absolutně neodpovídala rychlosti pohybu vůči zemskému povrchu. Děti to bavilo, manžel si četl na břehu. Po hodině jsme šlapací monstrum vraceli. Zatímco se holky za asistence prcka snažily chytat malé rybky u břehu, přeplavala jsem si přehradu. Nedávný nápad koupit si bílé plavky v kontextu lehce zelené vody vyzněl jako poněkud nešťastný.

Nejhezčí z týdne byl společný výlet malebným údolím říčky Doubravy. Urazili jsme 7,5 km převážně po mokrých kamenech a kořenech, našli několik hřibů (z části bohužel hořčáků) a několikrát na kluzkém povrchu upadli. Můj kreativní muž přesměroval všechny děti na opačný břeh, aby je potom za kritických poznámek maminek transportoval zpět na značenou cestu přes spadlý strom nad vodní hladinou. Odnesla to jen jedna mokrá bota. Do obce s poetickým názvem Bílek jsme dorazili necelou třičtvrtěhodinku před odjezdem vlaku; původní plán na návrat po opačném břehu jsme nebyli nuceni se znavenými potomky absolvovat. 

Celou dovolenu jsme plánovali dětskou "olympiádu", přičemž na část jejich disciplín nakonec došlo. Například na bitvu s vodními bombami v osm večer, kdy někteří účastníci již byli v pyžamech. Nechyběl ani fotbálek a lukostřelba, při které se nikdo nezranil. Moje organizační účast na těchto aktivitách byla vlažná, za což se trochu stydím. Naše slečny nachystaly stezku odvahy, které jsem se v roli strašidla účastnila. Ale malé děti se bály a větší kluci šli raději ve dvou, aby mohli machrovat a nemuseli přiznat vlastní obavy. 

Poslední den byl určen jako odpočinkový. Děti si užívaly koupání, než jim tatínek zničil plavací kruh. Podařilo se mi předstírat hlídku u bazénu, dočíst knihu a ještě se opálit. Odpoledne jsme podnikli krátkou vycházku k rybníku s "Lochnesskou", která se u části účastníků zvrhla v houbařskou výpravu. K večeru pan domácí procházející kolem bazénu označil můj pokus o dopletení šatů za "aktivní dovolenu", což přihlížející pobavilo.

Plusové body lze přiznat milým lidem, se kterými jsme čas strávili, počasí, ubytování a okolí. Mezi mínusy řadím fakt, že ve středu došla bečka s limonádou, že jeden soudek piva byl z většiny vylit díky podivné chuti a že jsem celou dobu byla ve střehu kvůli práci. V celkovém součtu plusy vítězí.

Snad i proto jsme v sobotu společnou dovolenou uzavřeli objednávkou termínu ubytování na příští rok. Cesta domů byla bez zásadních událostí a dění po návratu do domova ponechám na samostatné pojednání. Uzavřu konstatováním, že prcek dovolenu zakončil stejně jako začal - v pyžamu od večera přes celý den až do následujícího rána.