kOmický blog CXXIV.

Po hodový týden proběhl v pohodě. Připravovali jsme se na dovolenou, což obvykle souvisí s pozitivním očekáváním a drobné zádrhele se řeší s nadhledem.

Přiznávám, že optimismus nebyl zcela na místě, jak jsem se celý následující týden mohla opakovaně přesvědčit při řešení pracovních problémů. Ale to předbíhám. V pátek jsem opouštěla kancelář poněkud v rozpacích ze skutečnosti, že jsme letní dovolenou nevědomky naplánovali na týden shodný s produkovaným festivalem a že kolegům nepomohu.

Pečlivě sepsaný nákupní seznam jídla na týdenní pobyt realizoval manžel poněkud velkoryse, když polovinu položek pominul. S vědomím, že jedeme jenom na civilizovanou Vysočinu, jsem nedostatku zásob nevěnovala pozornost a shrnula z regálů provizorní spižírny základní osvědčené suroviny, z nichž některé už s námi absolvovaly více pobytů.

Během večera jsem navršila skromnou hromádku svých a prckových svršků, kterou jsem umístila do jednoho batohu společně s ručníky a lékárničkou. Starší syn oblečením tradičně příliš prostoru nezabral, svůj podíl místa zaplnil především rybářskouvýbavou. Dcera si balila až v sobotu dopoledne, přičemž pokryla celou postel komínky četných triček a kraťásků. Na doporučení přidala jedny dlouhé kalhoty a mikinu. Letos jsme - oproti loňské výpravě do Orlických hor - batoh s oblečením starších dětí nezapomněli doma.  

Jako obvykle jsme vezli jedno dítě navíc; pravidelně půjčovanou holčičku přivezla maminka předem s kufrem velikostí hodným měsíčního lázeňského pobytu, taškou s botami a taškou s jídlem. Manžel k úctyhodné množině zavazadel přihodil svoje čtyři kusy oblečení, jedny boty, dvě knihy, tři bečky piva a jednu s limonádou pro děti (plus výčep). Mohu být ráda, že máme velké auto. 

Od večera až do sobotního oběda jsem si v hlavě odškrtávala pomyslný seznam úkolů, které je třeba před odjezdem vyřídit. Například zajistit potravu domácím zvířatům a vláhu rostlinám uvnitř i venku; najít společenské hry, sbalit boty a zubní kartáčky (děti je rády zapomínají), sepsat instrukce pro hodnou babičku, která na živé bytosti po dobu naší nepřítomnosti dohlédne... a řadu dalších drobností.

Že budeme vyrážet až po obědě, jsem se od manžela dozvěděla ráno. Už jsem na jeho překvapení tohoto typu zvyklá. Improvizovaně jsem "uvařila" zeleninový salát obsahující především darované plody sousedovy zahrádky, zbytek těstovin a opečené kuřecí maso. Děti k salátu vesele likvidovaly pečivo, které bylo původně určené s sebou.  

Odpoledne jsem s předstíraným klidem (a nezbytným pletením) mohla usednout na místo spolujezdce. Cestou jsem zaregistrovala, že si prcek od včerejšího večera nepřevléknul spací kraťásky a tričko za pečlivě připravený sladěný letní outfit, ale nezasvěcený pozorovatel naštěstí rozdíl nemohl identifikovat. Mimochodem v tomto modelu absolvoval celý den a díky večerní matčině nepozornosti i následující noc.

Bez zásadnějších komplikací jsme dorazili do roubené "středověké" pevnosti. Absolvovali jsme exkurzi po objektu, instruktáž obsluhy sporáku a digestoře, seznámení se základními pravidly a možnostmi k využití. Poctivě jsme prohlédli všechny čtyři apartmány i věž, abychom využili právo prvních příchozích a ubytovali se v přízemí (a holčičky vyslali spávat o dvě patra výš). Vzhledem k pozdějším komentářům přítomných kamarádů na adresu místních lůžek jsme vybrali správně; za nás důvod ke stížnostem nebyl.

První večer probíhal komorně, neboť účastníků byla pouze polovina. Děti objevovaly možnosti, které ubytování poskytovalo. Mimo jiné koupací jezírko, hřiště, kozy, morčata a králíčky, houpačku a pískoviště. Nutno podotknout, že jezírko bylo zpočátku velmi chladné, ke konci týdne stoupla teplota, ale také nebezpečí získání vodního parazita způsobujícího svědění a zarudnutí kůže. Kromě rekognoskace terénu děti neustále vyžadovaly jídlo, přičemž úspěšně zlikvidovaly téměř veškeré zásoby pečiva. Ubránila jsem jen buchty k snídani a bezlepkový chléb.

Jako velké plus pro duševní zdraví našich dětí jsme vyhodnotili absenci jinak všudypřítomné wifi a televize. Stejná skutečnost ale měla neblahý vliv pro ty, kteří se nejsou schopní od práce oprostit ani o dovolené. Pravidelnou kontrolou pracovního e-mailu za soukromě placená data jsem celý týden iritovala jinak poměrně flegmatického manžela. Nebyla jsem ovšem zdaleka jediná "pracující". A pevně věřím, že jsem svojí iniciativou na dálku mírně ulehčila práci kolegům i problémy některým vystupujícím.

Abychom zavčas ukončili večerní řádění našich "Otesánků", povedlo se nám je po několika výzvách zahnat pod peřiny. Těsně před tím, než jsme odpadli i my dospělí (zasycení chlebem tekutým), odhodlaní požádat o běžné pečivo kamarády, kteří přijedou o den později.