kOmický blog CXXII.

Pubertální děti jsou zvláštní osůbky, které se vyznačují nevyzpytatelnou škálou emocí, grimas a drzých poznámek, které přivádí milující rodiče k šílenství a bez kterých nepochopitelně stejní rodiče nemohou být. 

Po dvou dnech intenzivního odpočinku (a prvních dvou dvou hodinách s dětmi) jsem se cítila znaveně. Společnost dětí jsme poněkud rozmělnili na narychlo zorganizované akci u kamarádů, kam jsme zamířili přímo z chalupy. Potomci se rozprchli na trampolínu a do bazénu; bohužel nejmenší z nich vyžadoval ve vodě moji společnost. S obavou, že je na mě vidět nadměrná konzumace posledních dnů, jsem se raději rychle zanořila pod hladinu. S postupujícím časem - a vypitým vínem - jsem se o nedostatky své postavy přestala starat. Stejně jako o dotazy starších dětí: "Kdy už pojedeme domů?"

Následující ráno vypadal manžel ležící s telefonem v ruce nebývale čile, zatímco mé kroky po domě byly plouživé, nicméně chod domácnosti jsem hbitě podchytila. Bylo mi smutno, protože se k ranní servírované snídani nedostavila naše starší kočka. Neukázala se už od večera před naším odjezdem, pročež jsem ji pomalu začala oplakávat. Prcek neváhal a rozespalou dceru uvítal informací, že kočičku nemáme. Jakkoli naše puberťačka o zvířata pečuje velmi nevyrovnaně, prohledávala zahradu, pole za domem i půdu. Bezvýsledně.

Jinou účast na chodu domácnosti jsem nezaznamenala - puberťáci se nás okázale stranili ve svých pokojích. Synek se vybičoval k vytřídění a uložení rybářských potřeb, pozůstatky své činnosti na podlaze pokoje zdařile ignoroval - navzdory dobře míněným doporučením ohledně užití smetáku. Pochlubil se mi ale délkou návinu vlasce na novém navijáku. Dcera zapracovala na výzdobě svého doupěte a zbavila poličky prachu; při žádosti o vytření kuchyňské podlahy mopem nadšení nejevila. Mohu zmínit, že i vyžehlila - SVOJE - trička.

Abych přišla na jiné myšlenky (a na "oslavu" rodinného setkání) jsem smažila k sobotnímu obědu řízky s cuketovou polévkou z první úrody naší zahrádky. Oba pokrmy jsou všeobecně přijímány bez výhrad, konzumovány pouze za běžného sourozeneckého pošťuchování (a politý ubrus netřeba řešit, stále máme stůl pokryt velmi odolným béžovým modelem z PVC). Obavy o kočku se mi jídlem zahnat nepodařilo.

Manžel přiřezával ytong v koupelně a (asi aby mi udělal radost) budoval nekonečnou příčku. Ke společnému obědu neusednul pod průhlednou výmluvou, že by mu zatuhlo připravené lepidlo. Nezazlívám mu to. Nadto se dohodnul s naším dvorním vodařem, což skýtá jistou naději na finále nekonečné stavební trilogie. Společnými silami jsme později dílo dokončili; stále za pomoci tupé pily. Přesto jsem tentokrát ochotně přeměřovala, přiřezávala, mlčela... a následně uklízela.

Odpoledne drahý choť nečekaně přinesl poněkud mokrou kočku. Deštivý zbytek dne strávily děti z části na trampolíně (úžasně pruží namoklá) a OBĚ čtyřnohé nevděčnice v naší posteli. Mírně jsem jim v návalu nadšení podstrojovala. Ani jsem nevěděla, že je mám tak ráda.

Dopřála jsem i rodině; dokonce natolik, abych v šatech vylezla na jabloň a vyrvala -  pravděpodobně poslední - letní plody ze spárů hnusných brouků (mají bohužel v konzumaci náskok). Z kořisti vznikly dva štrůdly, které do večera zmizely. "Děkujeme maminko" jsem bohužel přeslechla. Ale předpokládám, že rychlost konzumace je také svým způsobem oceněním.

Během neděle se manžel nominoval na zásobovače a správce vozového parku, když odvezl dodávku, která dva měsíce zarůstala bodláčím v zahradě. Cestou zpět doplnil ztenčující se zásoby potravin. Veškerá pomoc potomstva zůstávala stále velmi nevýrazná.

Nemaje jiné zdroje, pročistila jsem při přípravě oběda obsah mrazáku. Nad talíři, které děti po druhé výzvě neochotně nachystaly na stůl, jsem vedla celkem zbytečný monolog na téma rodinné solidární spolupráce. Položené otázky zjevně přítomní vyhodnotili jako řečnické, neboť nepovažovali za důležité mi na ně odpovídat.

Odpoledne se puberťáci zavřeli v pokojích s obličeji ozářenými monitory. Jediný prcek mi přišel na pomoc odstranit v zahradě  nežádané porosty. Vyzbrojeni motykou a zahradnickými nůžkami jsme nelítostně zakročili vůči pelyňku, kopřivám a bodláčí odhaleným po odjezdu dodávky. Dva zásahy motyčkou do nohy a jedno škrábnutí - jinak jsem vyvázla. Sám sebe můj malý pomocný zahradník naštěstí nezranil.

Jakkoli jsem se na děti skoro týden těšila, po dvou dnech jsem jich měla dost a uvítala jsem odpolední program mimo domov BEZ jejich přítomnosti.