kOmický blog CXXI.

Intenzita snahy naplánovat a realizovat maximální odpočinek je přímo úměrná nezbytné době následné rekonvalescence.

Považuji se možná neskromně za skromnou osůbku. Pokud se zcela výjimečně ocitnou všechny tři ratolesti mimo domov, je pro mne tento stav synonymem dovolené. Naopak drahý choť v "bezdětném" modulu aktivně plánuje a především realizuje své širokospektré záměry.

Babička s dědou v pondělí odvezli smečku fackujících se výrostků na chalupu. Kompromis našich manželských protichůdných přístupů vyústil v dovolenou ve dvou na dva dne. Muž, jehož příjmení nepříliš nadšeně sdílím, označil společný čas za PŘEKVAPENÍ. Neřekl, kam jedeme. Na na dotaz, co si s sebou vzít, zaznělo mnohoznačné: "Všechno. A plavky. A šátek." Poněkud zmatená jsem shrnula hromádku oděvů a obuvi do kufru.

Překvapením byl už směr jízdy, vyjeli jsme ve středu v poledne po D1 na Prahu, (ačkoli jsme na závěr měli vyzvedávat děti na Valašsku). Sjeli  jsme u Humpolce a vyběhli si na zříceninu hradu Orlík s rozhlednou, pročež jsem bílé sandálky na vysokém klínku rozumně vyměnila za turističtější obuv.

V hradním areálu bylo několik velmi vtipných zastavení, například pod mohutným hladkokorým listnáčem, na kterém visela modrý nápis "Fejsův buk". V jiné části u zborcené zdi stála cedule s notoricky známým sdělením "Musíme to opravit" a o kus dál jiná hlásala probíhající technologickou pauzu. 

K obědu jsme si v místní jednotě jsme zakoupili tyčinky, zmrzlinu a banán, které jsme zlikvidovali zírajíc  na obecní požární nádrž. Tento počin byl ve zjevném kontrastu k bezprostředně následujícímu ubytování (pravděpodobně součást manželova plánu na umocnění dojmu).

Popojeli jsme zanedbatelnou vzdálenost k zámku - luxusnímu hotýlku zcela mimo naše běžné možnosti. Telefon mi zazvonil přesně ve chvíli, kdy nás vítala milá paní z recepce. (Nejmenší potomek mě chtěl slyšet.) Obdržela jsem sklenku perlivého vína, růži a doprovod do pokoje. Od synka pak informaci, že mě má nejvíc rád a těší se na mě. Kufr nám byl odnesen a auto zaparkováno.

Odpoledne jsme strávili s půjčeným kabrioletem, (který jsem řídila poprvé v životě), a piknikovým košem. Užívali jsme si hraní na zhýralé zbohatlíky a šátek při jízdě opravdu úžasně vlál. Po návratu jsme ve vířivce vypili lahev prosecca; teplá voda a bublinky nás unavily. Relaxovali jsme za zámkem v houpací síti, přičemž jsem se nedopatřením zavřeli zvenku. Unavení jídlem, vodou a vínem jsme vyhodnotili, že večeři vynecháme, (byť slibovala gurmánský zážitek). A příjemná obsluha nás naštěstí záhy osvobodila... 

Venku na nádvoří večer posedávala a konverzovala u ohně (v kované nádobě) zvláštní skupinka dobře oblečených osob opékajících špekáčky. Informace, že toto počínání označují jako "únik z města" mě následně hodně pobavila. Ke kurzům přežití mělo jejich počínání opravdu daleko. 

Ráno jsem v sedm překvapila snídající personál wellnessu a dobré půl hodiny plavala sama v bazénu. Deset metrů (a pět temp) tam a zpět stále dokola. Drahý choť navštívil posilovnu. Ze snídaně na nádvoří jsem se coby opečovávaná dáma cítila poněkud nesvá. 

Před polednem jsme opustili roli zámeckých hostů a zahájili dlouhý přesun. Luxus jsme vyměnili za klasiku - po stovkách upletených oček a asi půlhodině spánku jsem se probrala v Beskydech. Vyjeli jsme na Pustevny a složili (tentokrát vlastnoručně) naše zavazadla v právě natírané Jurkovičově roubené stavbě (zkrášlené toho času lešením). Z pokoje jsme měli možnost sledovat dělníky pohybující se po sousedícím balkónu a rovněž přilehlé staveniště - hned vedle probíhala intenzivní obnova vyhořelé turistické chaty.

Pozdní oběd jsme spojili s večeří v kolibě a prošli se k soše boha Radegasta (můj invenční návrh na pokračování na Radhošť byl manželem rázně zamítnut). Popíjení piva na terase a obsluha bez bílých rukaviček mi byla podstatně bližší než upravený úslužný "zámecký" personál. Zato jízda v kabrioletu by se mi určitě líbila i v horách.

Páteční dopoledne zabral výšlap na Tanečnici a především sběr borůvek. S rukama fialové barvy a lehce orosená z vedra jsem nasedala do vozidla a těšila se na zpruzené puberťáky, bezprostředního prcka a trochu i na grilovaný steak na chalupě, vědoma si nutnosti přistupovat shovívavě k manželově razantní jízdě.

Musím přiznat, že mě drahý choť opravdu hodně překvapil. Trochu se bojím, že mi teď nějakou dobu bude oprávněně říkat "má drahá". Ale - ač to bude znít nevděčně - musím doznat, že se v chatě na horách cítím vlastně lépe než na zámku s obsluhou v rukavičkách. Škoda jen, že se horská turistická výbava (ani pětičlenná rodina) nevejde do kabrioletu.