kOmický blog CXV.

Tři dny volna se dají strávit různými způsoby. U rodiny bydlící v mírně nekomfortních podmínkách částečné a stále probíhající rekonstrukce se způsob trávení volného času přímo nabízí.

Bohužel máme s manželem při plánování práce stále odlišný náhled na časovou souslednost. Snažím se v tomto směru příliš nebojovat, protože nadbytek názorů situaci komplikuje. Občas se pochopitelně neudržím. Mohla bych mlčet, pokud bych nebyla aktivním účastníkem; ale abychom se dostali k výsledkům, upřednostňuji osobní podíl na realizaci manželových záměrů. 

Přestože mě tlačí především stav interiéru domu, o víkendu jsem se synkem za pomoci krumpáče, lopaty a koleček přemístila několik metráků hlíny ze zahrady na dvorek. Dorovnáváme terén do výše zjara vybudované terásky, dobrých 25 centimetrů výšky na ploše kolem deseti metrů čtverečních.

Začínali jsme písčitou hlínou vyvezenou ze stavby, hojně prorostlou plevelem a proloženou kamením a zbytky cihel, (které jsme pochopitelně průběžně odstraňovali). V úmorném vedru jsme vozili kolečka z horního konce zahrady, aniž by na dvoře byl vidět zásadnější posun. Spodní vrstvu jsme později překrývali kvalitnější hlínou z dolní části pozemku za domem. Nevzhledná hromada zeminy se v zahradě tyčila již při koupi domu, zřejmě jako pozůstatek kreativní činnosti předchozího majitele. Pochopitelně byla rovněž silně protkána zeleným porostem.

Největší problém mi dělalo svážení koleček po dvoumetrové rampě z fošen, která kompenzovala terénní nerovnost. Pravda, neměla jsem nejvhodnější obuv, ale i váha naložených koleček v tom sehrávala jistou roli. Nakonec jsem se věnovala jen kopání a nakládání; kolečka vozili puberťák a manžel. Ani jsem ho nepraštila, když si dovolil říct, že lopatu držím divně; pochopitelně mě bolely ruce. Zkoušela jsem i obrácený úchop nástroje, ale snižovalo to přesnost zásahů koleček hlínou. Později se k naší těžební činnosti přidal i prcek, kterého překvapivě bavilo kutání rýčem. 

Mimo zavážení dvora jsem se věnovala běžným drobnostem jako praní a vaření; dokonce jsem během víkendu upekla i dvě buchty v naší nové parní troubě. První byl štrůdl plněný směsí z popadaných jablíček a řídké marmelády, druhý piškot s rybízem a cukrovou polevou. Pak mi došel cukr.

Manžel prováděl v domě betonářskou přípravu na stavbu zdi mezi sprchovým koutem a toaletou. Trochu začarované místo, které dosud vždy překvapilo zcela nečekaným problémem. Beru to jako trest za svoji kreativní myšlenku, jak zbytečně velikou místnůstku lépe využít. Až beton vytvrdne a vyschne, provedeme izolaci. Pak snad dojde i na vlastní příčku, na které je překvapivě závislá další návštěva instalatérů a rovněž celý postup dobudování tří z našich čtyř nehotových místnůstek. 

V interiéru se choť věnoval přerovnání předmětů v obýváku a odstranění nepotřebných skříněk. Rovněž maloval svoji představu stolku pod televizi, který se později stal předmětem manželských rozepří. Silnou vrstvu prachu ze spotřebičů setřela později dcera. Abych z celé podlahy dostala několikaletý povlak nečistot, prozaicky jsem po týdnu opět poklekla s kartáčem, kýblem a čistícím prostředkem. Byla to odporná práce, která mi mimo špíny z drobných prolisů ve vinylu odstranila i svrchní vrstvu pokožky na rukou a připravila mě o nehty. Ale o několik odstínů světlejší podlaha září.

V koupelně jsem se odhodlala umýt vanu, kterou v předchozích dvou nedávných kolech úklidu čistily děti. První nástřik čističe odhalil jejich péči jako nedostatečnou a následně jsem drhla matnou vrstvu vodního kamene a špíny až do nečekaně vysokého lesku. Ten pravděpodobně dceru po nedělním návratu z tábora u koní inspiroval k dotazu "Můžu se vykoupat?". Pohrávala jsem si se stejnou myšlenkou, ale k její realizaci jsem se nedostala.

Parné sobotní odpoledne jsme s nejmladším dítětem strávili v obchodech. Starší syn zlikvidoval část přerostlé trávy za domem strunovou sekačkou a balil si věci na převážně rybářský tábor. Mimochodem opomněl si přibalit holínky, pevnou obuv i zubní kartáček a při namátkové kontrole se mě zeptal, k čemu by potřeboval ručník. Spolu s repelentem jsem mu ho ale vnutila. 

Nákupy probíhaly rychle, ač v klimatizovaných prostorách obchodních domů bylo výrazně příjemněji než venku. Zakoupili jsme dětem ve slevě "hotové" záclony; stačilo přestřihnout, založit, přišít řasící stuhu a instalovat. Prcek se na svoji modrou strašně těšil, bohužel zrovna u něj musel manžel upravovat instalaci garnýže a jeho okno zůstalo zatím neoděno. 

Bezradně jsme v oddělení kuchyní obhlédli nabídku pořadačů na příbory, které neodpovídaly ani našim představám, ani rozměrům šuplíků. Stejně neutěšený byl i výběr dvojumyadel. Úkol zněl vybrat konkrétní model, kterému by se přizpůsobil rozvod vody v koupelně. Pokud nám připadalo zdvojené umyvadlo alespoň použitelné (nikoli krásné), cena se zdála býti značně přemrštěnou. 

V závěru jsem v návalu inspirace vyhodnotila, že bude lepší umístit dvě příhodná single umyvadla na desku vedle sebe, s čímž manžel k mému překvapení souhlasil. Netuším, zda byl už tak otrávený nakupováním, nebo ho zaujala významně nižší cena. Nákupy jsme zakončili zaslouženou zmrzlinou. 

Poslední volný den odjel manžel vyzvednout naši holčičku, zatímco synka na tábor odváželi naši kamarádi společně se svými rybařícími dětmi. S nejmenším synkem jsem mezitím zapracovala na úplném odstranění nadbytečné hromady hlíny ze zahrady, která tímto počinem začala vypadat úpravněji. Také jsem zlikvidovala hromadu dřeva, kterou děti již čtvrt roku zdařile ignorují. Na likvidaci nové generace plevele ze záhonků nedošlo. Manžel po návratu ještě posekal trávu v zahradě v místech, která syn z nepochopitelných důvodů ignoruje. 

V neděli večer jsme byli všichni řádně unavení a bolaví; snad jen dcera vypadala poměrně čile. Ale - zejména venku - jsme ve volných dnech učinili pokrok, který je i vidět. Zřejmě nastal čas uspořádat pro přátele nějaké další grilovací odpoledne.