kOmický blog CXIX.

Udat děti na den k babičce, nečekat v zaměstnání žádné zásadní události a na odpoledne nic neplánovat... Vypadalo to na první pohled jako pohodový den. Děda však říkal: "Nechval dne před večerem."

Ve středu brzo ráno odjížděl milý muž pracovně mimo Brno. Ponechala jsem synky vybavené instrukcemi z předchozího večera spát a vydala se za svými úkoly. Po delší době bylo nutno použít k přepravě moji prastarou "Světlušku", která před domem pod jabloní úspěšně zarůstá trávou. Jevila se poněkud zaprášená a potřísněná vyměšujícími opeřenci a hmyzem, především se ale usilovně hlásila o doplnění pohonných hmot protivným pískáním. U obsluhy čerpacích stanic spolu obvykle vyvoláváme shovívavý úsměv, ani tankování v čase 6:20 nebylo výjimkou.

Zatímco se oba rodiče věnovali pracovním povinnostem, naši chlapečci měli úkol odjet za babičkou na oběd. Po několika neproveditelných telefonátech (sabotovaných synovým mobilem) a rychlé výměně  tematických mailů přeorganizoval puberťák denní program všem zúčastněným. Při intenzivní nevoli cokoli během dne podnikat přesvědčil babičku, aby raději přijela za nimi - i s obědem. Dobrovolně se předtím nabídl, že doma NĚCO udělá a vyžádal si úkoly. Inspirována ranním bojem s přerostlou trávou přivřenou do dveří auta jsem okamžitě navrhla práci se sekačkou před domem. Další požadované  činnosti byly sběr popadaných jablek na štrůdl, čištění akvária a péče o zahradu. 

V polední pauze jsem stihla nakoupit ve zdravé výživě a odeslat na poště manželovu žádost (nikoli o rozvod, zatím). Odpoledne jsem (ověšena několika taškami) tradičně doběhla tramvaj a překvapivě snadno přemluvila Světlušku, ať nastartuje. Při návratu domů jsem nemusela na mezipřistání k babičce pro kluky, což přesun urychlilo. Manželova maminka nahlásila, co všechno udělali a pochválila novou - uklizenou - image naší kuchyně. Mimo jiné stihla ostříhat přerůstající víno v nepřístupném místě za trampolínou, které manžel v květnu považoval za uschlé.

Uklidila jsem nákup a konstatovala, že ze šesti kusů jablíček závin nevyrobím. Prohlídka zahrady odhalila ohavné brouky likvidující úrodu naší letní jabloně. Pár malvic jsem jim ze spárů přesto vyrvala. Další rekognoskace členitého terénu potvrdila slova manželovi matky, že syn nezalil; zatímco jeho tvrzení o mokré půdě jsem potvrdit nemohla. Tím se vyřešil můj další program. Zpracovala jsem listové těsto v závin, aplikovala plech do nové chytré trouby (nastavila program na závin sladký) a vyrazila použít konve. Netrvalo dlouho a byla jsem zpocená od hlavy po kostrč.

Přístup k provizorní nádrži na dešťovu vodu byl terčem nejen mojí kritiky již dříve. Chvíli jsem se zdráhala situaci řešit, ale během půlhodinového procesu zvlhčování půdy záhonů "dovokonvovou" technikou se mi to rozleželo v hlavě a došla jsem si do kůlny pro rýč (odhodlaná vytvořit ve ztvrdlé hlíně alespoň pokus o stupně ke zdolání svahu). Prcek mi pomáhal, byť poněkud svérázně. Ale raději jakékoli pseudoschody než zlomenina kotníku.

Manžel se vrátil ze služební cesty a přišel se mě v pyžamu zeptat, jestli má tmavnoucí štrůdl z trouby už vyndat. Musela jsem se smát. Schody jsme nakonec vyrobili s nejmladším potomkem jak k prozatímní nádrži s dešťovkou, tak k trampolíně, (která je položena ještě o o něco níže). Prcek mě přesvědčil, abych s ním na trampolíně chvíli skákala, ráda jsem však své místo přenechala po chvíli staršímu puberťákovi, který si dovolil mé skokanské výkony kritizovat. (Nechápe, že čtyřicetileté mámě tří dětí není do skoku).  A na téma "dešťovka" tento týden ještě došlo...

Aktivitou s rýčem (nebo na trampolíně) jsem upoutala pozornost souseda, který na rozdíl od nás má na zahrádce úrodu. Přes plot jsem dostala krásné meruňky, cibuli a řepu. Potom manžel v pyžamu řešil rovněž přes plot výskyt brouků v zahradě a jiné důležité věci. Mimochodem jsem vylovila z prostoru pod trampolínou odložené ponožky některého z větších dětí a vzdálila se.

Na lůžko jsem upadla kolem jedenácté, ale už o půlnoci nám prcek přemístil do postele obsah žaludku. Intermezzo v koupelně a u pračky jsem si za noc třikrát zopakovala, neboť dokázal znečistit svoje lože a do třetice i naši provizorně převlečenou postel. Okrajově zmíním, že večeřel chleba s borůvkovou marmeládou.

Zmiňovat, že ranní vstávání připomínalo autoexhumaci, je asi zbytečné. Bolela mě hlava a byla jsem upřímně ráda, že nemusím řídit ani přemýšlet. Prázdniny. Přežít...