kOmický blog CLXXXXVII.

Profese spojující intelektuální i manuální práci považuji za ideální zaměstnání. V záměru stát se restaurátorkou mě bohužel rodiče nepodpořili. Ale sebelítost stranou - příležitostí k seberealizaci je víc než dost.  

Rekonstruovaný dům představuje zásobárnu pozoruhodných předmětů, na kterých je možné řemeslo trénovat. Kandidátů na znovuuvedení do života bylo objeveno poslední dobou několik.

Když milý choť v rámci šetření odmítl zakoupit plachtu pod dětské pískoviště, doporučil mi najít náhradní řešení z domácích zdrojů. Obří pytel z použitelné tkaniny se našel; bohužel zavěšený na trámu u stropu ve výši druhého patra přístavku. Neúspěšně jsem se snažila jej sundat teleskopickými nůžkami na větve. Později jsem použila žebřík a druhý pokus o shoz realizovala (již úspěšně) z nevelké plošiny v patře nad přístavkem vedlejším.

Při výstupu do třímetrové výše jsem objevila nádherně zaprášené dřevěné dvoukřídlé dveře - zřejmě původně vchodové, s kováním a sklem uprostřed. Nadšená jsem se vrátila pro mobil za účelem dokumentace. A přidala je na osobní seznam předmětů k renovaci; od té doby přemlouvám chotě k jejich využití kdekoli v domě.

Při nedávném výletu do podkroví domu (za účelem odvozu velkoobjemového odpadu do přistaveného kontejneru) jsem zahlédla zrcadlo. Usoudila jsem, že ho využiji ve vyklizeném zádveří, abych mohla před odchodem z domu vyloučit zásadní barevný nesoulad oděvů či jiné módní prohřešky. Na příští loveckou misi a průzkum půdy se mnou vyrazila dcera i nejmladší potomek.

Nejdříve jsme půdu obhlédli, je v přítmí trochu tajemná a své poklady vydává postupně. Prcek našel několik použitelných kousků LEGA, pravítko, hrací kostku a plastového psa. Dcera okukovala starou skleněnou nádobu. Společně jsme zavrhli případné využití rohové vany a později hloubali, na co použít obří necky.

Došlo i na zrcadlo; přineseným vlhkým hadrem jsem zkusmo odstranila první vrstvu prachu, abych uviděla stárnoucí matku v plné kráse - vděčná za půdní příšeří. Zrcadlo stálo u dřevěné desky, kterou jsem původně považovala za dveře od skříně. Deska se však ukázala komponentem vedle stojícího kusu nábytku, který nedokážu správně zařadit; na oválné základně umístěná nízká válcová skříňka s posuvným otvíráním, zrcadlo k uchycení vedle zmíněného úložného prostoru. Napadlo mě využití skříňky na ukládání alkoholu (zatímco nahoře by byly k použití křišťálové sklenky na stříbrném podnose), ale přítomnost zrcadla mi v tomto kontextu smysl příliš nedává.

Snesli jsme celou sestavu pro osamnělé alkoholiky a umístili ji v předsíni, jakkoli do nesourodé směsi skříněk z lamina stylově nezapadá. Z půdní zásobárny jsme použili ještě starou obrovskou drátovanou mísu, do které jsem v zahradě odsadila část máty, aby se dle manželova přání mohla rozrůstat. Další dvě podobné nádoby mám připravené k obodobnému využití v bylinkové skalce a obrovská skleněná lahev také čeká na svůj čas (po řádném vymití a především po dokončení zádveří).

Bude-li se můj milý choť věnovat v blízké době komunikačním technologiíím, mohu se chopit brusky a smirkového papíru a průběžně pokračovat v dříve započatém restaurování holičské židle, na kterou plynule navážu dýhovaným stolkem, dveřmi, kuchyňským stolem či zrcadlovu sestavou.

Na renovace se upřímně těším. Stále jsem ale ve střehu, abych případně variabilně změnila priority - pokud manžel zavelí, že teď je třeba zabrat jinde.