Liché obavy, že nás o letošní vodácké zážitky připraví sucho, se rozplynuly v přívalech deště. Jasný důkaz, že nemá smysl se čímkoli stresovat předem.
Manželem pečlivě naplánovaný a zorganizovaný vodácký víkend nám poněkud kalila předpověď počasí. Z původní početné skupinky se téměr polovina pod tlakem hydrometeorologických okolností vzdala účasti. S rozporuplnými pocity jsme odjížděli na sever sledující čtyři různé předpovědi a povodnňovou aktivitu toků povodí Moravy.
Kempu v Litovli byl již zaplněn dvěma stany. Po našem příjezdu milosrdně přestalo pršet, celodenní liják připomínala jen obří kaluž komplikující opuštění oploceného tábořiště (za účelem návštěvy blízkého restauračního zařízení).
Manžel po celodenním náporu stresu záhy začal s konzumací vlastních tekutých zásob, budování přístřeší přenechal rodinným příslušníkům. (Postup se osvědčil, ač prakticky probíhá za účasti dvou výkonných sil a třech přihlížejících; eliminuje manželské hádky). Na vařiči jsme ohřáli polévku, kterou měly děti doma poobědvat; bylo to však jediné jídlo, které - navzdory podrobnému psanému návodu - muž a ratolesti vzali s sebou.
Ve Vodácké hospůdce jsme později hojnu návštěvou mnohonásobně zvedli denní tržby. Vzájemně jsme se ujišťovali o smyslu našeho snažení, kontrolovaly matematické modely předvídající srážky a prováděli "suchou instruktáž" práce s pádlem.
Ranní transport vlakem k místu vyplutíjsme (oproti loňsku) zvládli i s přestupem bez nutnosti vyskakovat z rozjíždějícího vlaku a bez neplánované pěší tůry. Počasí se k nám ale zachovalo podobně jako před rokem - většinu dne pršelo. Poprvé jsem využila krátký neopren; mám ho asi 10 let z výprodeje, dosud však nebyla příležitost. Osvědčil se; a pokud by bylo tepleji, fungoval by pravděpodobně dobře jako odtučňovací prostředek.
Nebohý choť průběžně řešil nepřítomné kamarády a stornonáklady. Absolvoval maraton telefonátů (s nevalnými výsledky), mezi kterými na místě organizoval přebírání pádel, vest a plavidel. Naše rodina opět rozprostřela síly na dvě kánoe; tatínek vyfasoval dvě nymfy na příď, chlapečci jeli s maminkou, (která loď tolik nezdobí, leč má silnější záběr).
Pubertální rybář byl pro tentokrát s ohledem na dramatický průtok nominován na "háčka". Hodlal pozici využít a nahodit cestou. Lovení jeho výbavy z barelu (a drobný zádrhel při jeho opětovném zavírání) jsem zaplatila exkurzí do vrbiček a ránou do hlavy. Chlapci na přídi naštěstí jen propluli větvovím. Z úst přihlížejících jsem později vyslechla katastrofické scénáře počítající s naší koupelí. "Cvaknutí" jsem se nebála, ale o padlý kmínek zhmožděný obličej a podlitina v týlní oblasti mi byly dostatečnou výstrahou. Šťastná, že jsem nepřišla o oko a neutržila otřes mozku, jsem napříště udici do barelu již neumisťovala.
První den se nedobrovolně koupali pouze dva účastníci výpravy, shodou okolností absolventi vodáckého rychlokurzu zacházení s pádlem. Plovoucí barel jim zachytila jiná posádka. Druhý den jejich postup zopakovala další dvojice. Vzhledem k podmínkám na řece lze toto skóre považuvat za úspěch. Valící se voda, četné meandry a husté bludiště popadaných stromů přinesly hodně intenzivní vodácké zážitky. A všem se nám zatajil dech, když nad řekou zapraskalo ve stromu a obrovská větev zahájila sestup k zemi (naštěstí se zachytla a pád nedokončila).
Druhý den byl již srážkově chudší, (odměna za probdělou noc při sledování povodňových výstrah a síly větru). Odpoledne jsme řeku opouštěli unavení, plni zážitků... a ozářeni sluncem, které se právě vynořilo z hustých mračen.
Domov jsme vyzdobili zvenčí schnoucím stanem, v interiéru spacáky a hromadami prádla. Plná dojmů jsem následující den doobjednala chybějící části kempingové výbavy, abych na ně do příští výpravy náhodou opět nezapomněla. A nebohý organizátor dál řešil, počítal, mailoval a telefonoval... Přesto věřím, že příští rok pojedeme znovu.
