Kulinářské zážitky a restaurační turistiku příliš nevyhledáváme - omezeni řadou potravinových alergií a rodinným rozpočtem. Občas ale uděláme výjimku.
Dlouhou cestu z krušnohorské dovolené jsme učinili pro všechny přepravované osoby snesitelnější plánovanou zastávkou v Praze. Nebylo to zastavení ledajaké, ale na oběd v (údajně) oblíbené restauraci Karla Gotta. Ačkoli jsem svého muže ani sebe nikdy nepovažovala za Mistrova fanouška, jistý respekt k jeho životnímu dílu spolu sdílíme.
Zavčas jsme vytvořili rezervaci, abychom v 11,30 po krátkém boji s pakrovací aplikací (a názorné ukázce odtahu nedaleko nesprávně zaparkovaného BMW) mohli hrdě vstoupit. Vchod do restaurace byl nenápadný, což nebylo možné říci o naší početné skupince sestávající ze čtyř dospělých a šesti dětí vesměs nesoucích známky několikadenní dovolené. Vzhled příhodně doplňoval náš nezaměnitelný brněnský akcent.
Obsluha restaurace se bezprostředně po pozdravu důrazně optala, zda máme rezervaci. V jinak prázdném stravovacím zařízení to vyznívalo zvláštně. Ke stolu v zahradě jsme však byli důstojně uvedeni a usazeni. Hned vedle nás plavali koi kapříci, což inspirovalo dětské návštěvníky k jejich podrobnému studiu. Tiše jsem se modlila, aby s nimi nikdo neplaval, zatímco nahlas jsem vyslovovala rádoby důstojné věty na téma dodržování bezpečné vzdálenosti od okraje jezírka. Hlasité komentáře větších dětí týkajícící se umyvadla na toaletách jsem raději dále nekomentovala.
Po překotném objednání nápojů jsme se začetli do jídelního lístku. Přítomnost jídel neobsahujících alergeny 1 a 7 jsem měla předem ověřenou. Větší děti si dokázaly bez potíží vybrat pokrm samy, s prckem byl poněkud problém. Pro jeho odpor ke kopru jsem neměla odvahu mu objednat brambory doplněné tímto aromatickým zázrakem, ostatní jídla byla s rýží. Po dlouhé debatě odsouhlasil rizoto - aby pak ve chvíli, kdy před ním přistál plný talíř, bezhlesně zaplul pod stůl. V nedůstojném dřepu jsme konzultovali problém, jakkoli doma by byl s největší pravděpodobností od stolu vykázán.
Po chvíli přemlouvání ochutnal postupně moji, bratrovu, sestřinu i tatínkovu krmi. Krémové rizoto jsem nakonec "vyhrála" já, vzdávajíc se lahodeného kari s kokosovým mlékem ve prospěch nejmladšího potomka. Dcera uhájila své asijské jídlo a pánové játra (minimálně ta servírovaná). Prcek k aplikaci jídla do úst používal střídavě vidličku a ruku, nepochopitelně si znečistil půl obličeje a oranžovou hmotu otíral do bílého ubrousku. Větší děti konzumovaly důstojně, pominu-li skutečnost, že věčně hladový puberťák ochotně dojídal veškeré zbytky.
Rizoto bylo zelené a výborné. Přítomnou mléčnou bílkovinu jsem neutralizovala jedním plzeňským pivem a v závěru dojedla tři lžičky kari omáčky bez masa, které mi milý malý synek laskavě zanechal.
Ke cti personálu restaurace podotýkám, že se o nás starali, aniž dali najevo jakoukoli nalibost nad způsobem použití látkového ubrousku dítětem a mytím rukou v jezírku. Když kamarádka vracela téměř netčený kus masa, ptali se po příčině. Po chvíli jí přišel číšník oznámit, že pokrm rovněž shledali závadným a nebudou jej proto účtovat.
V závěru rušného pobytu v Zelené zahradě pánové zjistili, že jim vypršel parkovací čas. Snahu prodloužit dobu na dálku shledali (nezávisle na sobě) marnou - nezbylo než s vozidlem přeparkovat a znovu zaplatit. Skutečnost, že jsme při příjezdu dvakrát potkali monitorovací vozidlo a navíc byli svědky odtahu, jejich konání významně popohnala.
Restauraci jsme opouštěli plni zážitků a s nadějí, že nasycené děti usnou a nebudou svými projevy nadměrně zhoršovat náročnou jízdu po D1. Příští gurmetský zážitek bych každopádně raději absolvovala jen v přítomnosti dospělých osob dodržujících alespoň základní pravidla stolování.
