kOmický blog CLXXXXI.

Na manželovi - mezi jinými četnými nespornými klady - oceňuji, že je převážně dobrým otcem. Po prvních rozpačitých letech ve funkci se s její náplní velmi sžil.  

Zatímco první potomek marně vykřikoval za opěradlem židle u počítače "Táta tam" (jelikož jeho slovník více slov neobsahoval), poslední přírůstek do rodiny svá přání formuluje zřetelně a v tolika opakováních, že stárnoucí otec často nátlaku podléhá. Tatínek dětem vymýšlí rodinné dovolené, vozí je na ryby či koně a pečuje o jejich rozvoj v oblastech, které považuje za důležité.

Když mi drahý protějšek přeposílal mail, ve kterém se kamarád za pomoci hojné fotodokumentace snažil udat vysloužilé dřevěné multifunkční dětské hřiště, tušila jsem, že skončí u nás v zahradě. Předpoklad byl správný. Po krátké domluvě termínu a asistence hojné skupiny pomocníků došlo na přesun. (K zajištění transportního prostředku vyrazil manžel již v 5 hodin ráno na sever zakoupit přívěsný vozík za auto -díky rannímu výletu ušetřil poměrně významnou částku, leč prohloubil svoji únavu.)

U obydlí darujících ležela sestava trámků, prken a plastových prvků, které jsme střídavě nakládali do vozu i do vozíku. Situaci drobně komplikovala skutečnost, že dodávka již byla zčásti naložena jiným materiálem. Krizový moment nastal, když jsme vynášeli největší část sestavy - dvoumetrovou dřevěnou věž. Úzký průchod mezi domem a vzrostlým jalovcem byl překonán za cenu drobných kožních zranění nosičů. Složitější technickou pasáž při překonávání oplocení se pěti dospělým s akademckými tituly nakonec podařilo vyřešit bez úhony na zdraví či majetku.

Stejně tak - ač při udávání rozměrů vozíku došlo k drobné chybičce - po odnětí jeho zadní stěny a šikmém uložení hranolové věže byla nakládka hotova a zbývalo vyřešit pouze náležité ukotvení. Na třetí pokus jsme popruhy uvázali tak, aby jejich délka stačila a současně byla zachována jejich funkčnost.

V závěru jsme opět zapřáhli vozík za dodávku, čímž jsme dočasně zbrzdili plynulou dopravu v ulici. Cestou nás provázely podivuhodné zvuky. Manžel předvedl otáčení s vlečným zařízením, které potrápilo jeho i spojku vozidla; v omezeném prostoru vyšel třetí pokus. Další jezdeckou zručnost předvedl, když - k mému překvapení - najel i s přívěsem předním úzkým vjezdem do dvora (namísto zadním průjezdem rovnou do zahrady). Zdůrazňuji, že zdivo průjezdu zůstalo zachováno.

Dalších několik dnů byl vozík s nákladem vystaven ve dvoře, kde ho budoucí uživatel mohl nejlépe obdivně obhlížet. O víkendu byl slavnostně přesunut k místu instalace, tentokrát přepřažen za čtyřkolku, které se tímto poprvé dostalo pracovního využití. Důstojné prostranství jsem celou sobotu připravovala plením a srovnáváním, za pomoci motyky, krumpáče a postupně všech dětí. Navzdory rozměření se nám po zkusmém umístění centrální části lehce nedostával prostor.

Následující den jsem vyzbrojena akušroubovákem mezi dešťovými přeháňkami montovala k základní hranolové věži dodané příslušenství a bezradně porovnávala šíři a délku konstrukce. Od nejmladšího synka kontrolujícího matčin výkon zazněla inovativní myšlenka, že nepotřebujeme dvě houpačky. Zkrácení trámku na polovinu by částečně skutečně řešilo problém nedostatku místa; při snaze později konzultovat spásný nápad s manželem jsme ale narazili - věnoval se jiné práci a něměl vůli se naším problémem zabývat. Nechali jsme jej "zaležet", ač jsem mohla pilou dilema během pár minut vyřešit sama. Raději jsem se chopila lopaty a koleček a navážela na položenou geotextilii kolem věže štěrk, dokud mě nevyhnal déšť.

Necelý týden se potom nehotové hřiště tyčilo k nebi čekajíc na verdikt, zda amputovat či nikoli. Když problém náležitě uzrál, otočili jsme s mužem a starším synem celou konstrukci o 90°. Rotace překvapivě vyřešila problém dojezdu skluzavky i houpaček, jen provoz trochu ohrožuje blízkou třešeň. Současně (k mojí silné nevoli) přinesla potřebu doplnit zeminu u dojezdu. Přes všechny kompllikace postupně manžel dokončil instalaci vrutů v místech, kde moje síla nestačila. Z půdy jsem získala obří pytel, kterým bylo po rozpárání a přistřižení možné vyložit prostor pro pískoviště pod centrální věží. Přemístila jsem potřebnou zeminu, navozila zbytek štěrku i písek. A celé dílo je po obvodu obloženo kamením díky aktivitě všech rodinných příslušníků.

Zbývá pár drobností - obnovit nátěr, řádně přichytit plachtu k bočnicím pískoviště, vytvořit na něj kryt k zamezení kočičího znečištění a ušít stříšku na vrcholek věže. Až mě přejde migréna z vození koleček štěrku a písku, možná se do toho zase pustím.

Prcek je každopádně nadšený už teď.