kOmický blog CLXXXI.

Povelikonoční krátký pracovní týden utekl a víkend byl opět před námi. Předpověď počasí slibovala příjemnou sobotu, což mě - poněkud nepochopitelně - inspirovalo k poznávání přírodních krás okolí Omic při ranním běhání.

V předvečer prvního běžeckého pokusu jsem ze spodní přihrádky skříně vyhrabala legíny a s kamarádkou běžně se po ránu prohánějící po přilehlých lesích zkonzultovala termoizolační vrstvy horní poloviny těla. Za hromádkou krabic obsahujících kozačky a polobotky byly po chvíli hledání objeveny i běžecké boty a místo roušky jsem si připravila multifunkční šátek. Chytré hodinky byly zapojeny v nabíječce a já uléhala hloubajíc, kam ráno vyběhnu.

Probudila jsem se asi v pět a celou hodinu (!) se válela. Kolem šesté pak tiše shrábla připravenou hromádku funkčních svršků a opustila domov jen s klíčem od vrat v zadní kapsičce. Inspirována loňským popisem běžecké trati omického kamaráda jsem zvolila směr, nicméně v místech, kde loni pokračovala polem cesta, bylo letos řádně zoráno. Běžecké boty tak byly rychle nejen řádně špinavé, ale i poněkud mokré.

Vracet jsem se ale nechtěla, překonala jsem tedy pole lán a doběhla k řídce frekventované asfaltce, po které jsem ladně doklusala téměř k jejímu napojení na čtyřproudou komunikaci. Zde jsem u hromady složených poražených kmenů zjistila, že jsem v příslušném prostoru monitorována kamerou - a pod dozorem objektivu obrátila k domovu.

Během běhu jsem vyplašila několik srnek, pár zajíců, dva řidiče automobilů a minula jednoho pána se psem. Při návratu do vesničky bylo u samoobsluhy poměrně rušno, pročež jsem si ohleduplně lehce opocený šátek natáhla přes ústa a nos. Hodinky zahlásily uspokojivý výsledek a něco přes 7 km.

Práce domácí zahrnovaly tentokrát přípravy v šatně. Manžel zakoupil další trámky a dřevo, svůj pracovní čas jsem proto věnovala přiřezávání hranolků a rozměřování vzdáleností. Podotýkám, že rozkres příslušných úložných prostorů byl stvořen někdy na počátku zimy.

Připomínky drahého protějšku při montáži (na téma drobných nepřesností spojů) jsem se naučila ignorovat. Těžko řezat na setiny milimetrů, když má kotouč pily sám sílu dva milimetry a zuby velikosti šavlozubého tygra. Vrtání otvorů pro čepy se mi také nedaří dokonale rovně, snad i proto, že mi manžel nevědomky vnutil vrták určený do oceli. 

Navzdory úskalím jsme během víkendu sestrojili tři "žebříky", které ponesou police v pravé přední části šatny. Zde se nalézá zatím jediné místo, které není zcela zarovnáno krabicemi nebo předměty. Milý muž zjistil, že tu nejsou přítomny ani lišty kolem stěn, což začal rozvážně napravovat. 

Na víkend bylo původně v plánu kopání a betonování základu pod zadní bránu, které ale choť na poslední chvíli zrušil, (aby je později - poněkud nepochopitelně - přesunul o dva týdny dál). Brána již dva roky mírně vlaje ve vzduchu, což vzhledem k nízké frekvenci užití příliš nevadilo až do nedávných intenzivně vanoucích větrů, kdy "vlála" mnohem víc.

Pro začátek milý zákonný protějšek alespoň za mé a synkovy asistence prostudoval stávající kování a zadal výrobu nového, bytelnějšího. Rovněž se začal shánět po závoře. Marně přemýšlím, jak budeme vlastní dům dobývat, nepůjde-li již pod bránou uzamykatelnou výhradně zevnitř prolézt. Branka v původním plotu byla a stále je v plánu, leč aktuálně je řádně zatarasena a na její zprovoznění chybí příslušná vůle i kapacita. Evidentně budeme nuceni při příjezdu spoléhat na případnou přítomnost dětí a jejich ochotu ujmout se role strážců brány a pánů klíčů.

Avizované uzavření přední příjezdové komunikace za účelem nového vedení elektřiny v zemi předurčuje blízké intenzivní užití zadního přístupu. Současně ale dává naději na odstranění nevzhledného "hyzdiče" držícího dráty z fasády našeho domu (a eventuálně i dokončení venkovní barevné vrstvy omítky).

V týdnu jsem se opatrně optala maminky trávící nouzový stav v paneláku okrajové části velkoměsta, zda se nechce trochu rozptýlit v nudném koronaživotě osamělého důchodce a pozvala ji na návštěvu. V rámci příprav jsem alespoň umyla koupelnu, (která to již nutně potřebovala), a nechala pro vytvoření uklizeného domova po obývací části domu jezdit "Radima", což je náš nový robotický vysavač. 

Maminku jsem si - vyzbrojena rouškou - dovezla po obědě. Nabídli jsme mřížkový koláč a mramorovou bábovku - výsledky aktuálně probíhajícího učení dcery umění pečení. Prohlédla jsem si několik inspirativních časopisů, které maminka odebírá a které většinou obsahují úhledné interiéry bytů a domů a úpravné zahrádky chalup. Podpořilo to dávnou myšlenku pozvat na zahradu odborníka, který by skloubil naše různorodé požadavky s možnostmi členitého terénu.

Už se těším, jak budu vysvětlovat, že na omezenou plochu toužíme vměstnat sezení s grilem, ohniště, záhonky, trampolínu, skleník, stromový domek a borový háj při současném zachování většiny ovocných stromů a místa na parkování. Plánovanou nádrž na dešťovou vodu nezmiňuji, neboť očekávám, že bude zakopána. Nicméně pro účely plánování s ní bude pravděpodobně též třeba počítat. 

Později odpoledne jsem s nejmladším potomkem opravovala loni vybudovanou skalku, ač si nejsem vůbec jistá její definitivní podobou. Při té příležitosti došlo na úvahy o exhumaci kamenů ze sklepa, kde jich zůstala řádná hromada po hornickém snažení bývalého majitele (zatímco hlínu vyvozil do zahrady. Kameny by se při tvorbě skalky báječně uplatnily. Obhlídka sklepa pak vyústila v dotaz, kdy odtud vytáhneme vířivku a synkovo malé auto. O možnosti vytáhnout ven i jízdní kola jsem už ani neměla odvahu se zmínit, neb výraz chotě při zmínění vířivky hovořil za vše. Věřím však, že ho za pomoci potomstva postupně přesvědčím.

V neděli pršelo, což nás ušetřilo zalévání zahrady a mně zabránilo realizovat další běžecký pokus. Vzhledem k faktu, že tělo projevilo nečekanou regenerační schopnost a nevydávalo žádné signály o nerozvážnosti běžeckého úsilí, začala jsem přemýšlet, kam vběhnu příští víkend a jestli bych případně byla schopná zdolat alespoň půlmaraton.