kOmický blog CLXXIII.

Funkční koupelna je pro pětičlennou rodinu poměrně zásadním předpokladem plynulého soužití. Každá žena to potvrdí a leckterý muž překvapeně zvedne obočí. 

Koupelny našeho vytrvale rekonstruovaného domu jsou pravděpodobně zakleté. Jejich stav se za poslední dva roky příliš nezměnil, pokud nepočítám vybouranou díru pod umyvadlem v koupelně stvořené bývalým majitelem domu. (Otvor vznikl pro instalaci zařízení, kterém mělo zajistit cirkulaci vody v systému a omezit čas čekání "až poteče teplá". Ze záhadných důvodů nefunguje.) Druhá očistná místnost byla dosud pouze několikrát pokryta vrstvami stavebního prachu, jak jsme přistavovali a bourali části zdí. Každopádně stále nemá ani podlahu vylitou betonem.

Používaná koupelna je dosti barevně nejednotná a vyznačuje se několika dalšími drobnými nedostatky. Například je v ní integrovaná jediná toaleta v domě, což při počtu rodinných příslušníků poněkud komplikuje provoz. Pro nedostatek světla na sebe člověk nevidí v zrcadle, (což může být chápáno i jako pozitivum), není zde jediná zásuvka... zato svítidlo je zde velmi moderní - žárovka visící na drátě. Při trhání obočí si mohu kreativně vypomoci a rozsvítit volně visící žárovku nad toaletou, případně zvolit jinou lokalitu. 

V budoucí koupelně II zatím vytrvale skladujeme předměty, na pračku usedá prach a děti tvrdošíjně házejí použité prádlo na zem místo do prádelního koše. Prcek hází oblečení velkým obloukem skrz otevřené dveře, pročež jeho ponožky sbírám mezi štěrkem a trubkami od topení. Již nějakou dobu - leč stále marně - doufám, že alespoň pokryjeme podlahu betonem, abych se této činnosti vyhnula.

První koupelna má i další překvapivé vlastnosti. S každým jarem se v ní rojí mravenci, jejich mrtvolky pak vymetám z pod pavoučích sítí a nejrůznějších zákoutí. Jakkoli toaletní papír mizí nepochopitelnou rychlostí, v koupeně se naopak hromadí ručníky. Děti ani po dvou letech pobytu v novém domově nezjistily, že se tyto po vyprání skladují v ložnici. Vyprané a poskládané kusy strkají rovnou do koupelny (která je výrazně blíž) a následně je všechny současně používají. Nikdo (včetně jejich otce) si dosud nevšiml, že žebříkové topení pokryté vrstvou pěti osušek nejen nehřeje, ale ani tyto neusuší. Zvláštní, že všichni svorně přehlíží existenci trojramenného věšáku na ručníky přímo nad vanou. 

Co je ještě víc zarážející, potomci dosud nezaznamenali přítomnost podlahy v koupelně, a to i po několikanásobném upozornění. Při vytírání podlah koupelnu zásadně vynechávají. Stejně jako všichni ignorují nevzhledné chuchvalce prachu, baterie pokryté vodním kamenem nebo odpad ucpaný vlasy. Bohužel všechny tři zmíněné estetické nedostatky se generují rychleji, než je stíhám odstraňovat. 

Ale jiskřička naděje mi svitla, když manžel zakoupil pár pytlů cementu. Zatím jsou dobře uložené. Později přikoupil i kachle a lepidlo, zatím pouze v množství k obložení rozpracované druhé toalety. Při bližším ohledání jsem zjistila, že bude nezbytně nutné kachle přiřezávat kolem přívodu vody a odpadu (a já mám k řezacím nástrojům stále respekt). Ale k mému překvapení se drahý choť ujal i obkládání. Po třech dnech má skoro hotovo. Nastává můj čas na spárování a malování... Ale už vidím cílovou rovinku. 

A pořád věřím, že dojde i na betonování a obklady do druhé "zakleté komnaty" stihneme zakoupit dříve, než příslušný vzor zcela vyprodají. Rozložení uživatelů do více koupelen by mohlo částečně vyřešit problém s ručníky a existence podlahy zcela určitě odstraní nutnost exhumovat svršky určené k praní z vrstvy štěrku. A podlahy v obou koupelnách si budu ráda dál vytírat sama.