kOmický blog CLXV.

Občasná péče o květiny je ideální koníček pro kultivovanou majitelku menšího panství; provozuje se výhradně v pracovních rukavicích, flanelové košili a slaměném klobouku.

Dům se nám značně zazelenal, když moje drahá polovička přivezla domů asi osm květináčů vzrostlých rostlin - určených ovšem pro kancelářské interiéry jeho zaměstnavatele. Kromě dracen a zamiokulkasů manžel navršil v chodbě obaly a samozavlažovací květináče, kterým ovšem chyběla zavlažovací část. Náš interiér pak květiny zdobily přibližně týden, než se povedlo zakoupit chybějící zásadní články květináčové sestavy pro líné pečovatele. Nakonec je v Bauhausu naskladnili a drahý choť vítězoslavně vytáhl z kufru auta příslušný počet plochých krabic.

V sobotu dopoledne zazněla od mé drahé polovičky věta s populární neurčitou formulací: "Ty kytky by se asi měly přesadit." Přinesl jeden ze tří pytlů hlíny z průjezdu a odjel se svojí novou čtyřkolou hračkou v dál. Dva pytle substrátu jsem si už dříve donesla sama, aby trochu rozmrzly, než jejich obsah nasypu ke květinám. 

Na pomezí chodby a kuchyně jsem s velkým úsilím extrahovala rostliny s balem z těsných květináčů. U větších kusů se mi to za pomoci kuchyňského nože a hrubé síly nakonec podařilo, malé plastové obaly (zdeformované přebujelým kořenovým sytémem) jsem nakonec raději z rostlin doslova oloupala. Vyrobila jsem neekologický plastový odpad, ale zachránila zeleň. Opadávající hlína brzo pokryla podlahu, ale podkládáním jsem se nechtěla zdržovat; stejně mi zemina padala kolem i při zaplňování květináčů.

Na přesazování jsem si dala záležet, realisticky jsem předpokládala, že se kancelářským květinám dlouho podobná péče nedostane. Rostlinky jsem umisťovala centrálně, hlínu kolem nich doplňovala střídavě z různých zdrojů a pečlivě ji rukama hutnila do čtyřhranných květináčů kolem původního kulatého balu.

Po přemístění všech kusů jsem neodolala a zkusmo je zastrčila do vysokých obalů. Květiny se tak ocitly asi půl metru nad zemí a vypadaly velmi dekorativně; ideální způsob pro umístění zeleně do pracovního prostředí. Dvouřad rostlin vyplnil celý jeden ze tří průchodů z obýváku do chodby. Při pohledu na ně mě napadly dvě věci - že se budou muset při transportu z obalů zase vyndat a že až je odvezeme, postavíme na jejich místo nějakou naši vzrostlou rostlinu. 

Dál jsem se už zelení nezabývala, neboť bylo třeba připravit oběd hladovým dětem a upéct buchtu pro odpolední návštěvu. Zametla jsem trochu podlahu, umyla si ruce a chopila se kuchyňského náčiní. Dlužno podotknout, že děti výtvor pochválily, dcera zametla pořádně a syn podlahu vytřel. 

I manžel po návratu zhodnotil mé dílo kladně. Napadlo ho to samé, co mě - bohužel ovšem jen ta druhá část. Zběžně zhlédl hojnou nabídku pokojovek na parapetech oken a přemístil naši metrovou dracenu z ložnice ke květinám v obýváku určeným k transportu. 

V pondělí došlo na přesun. Moje připomínky na téma nízké venkovní teploty nebral muž příliš vážně, stejně jako základní zákony fyziky. Přesazené rostliny v květináčích i s obaly naskládal do kufru auta. Popruh, který si na jejich upevnění připravil, nakonec nepoužil. A můj dotaz, zda je nechce z obalů vyndat, ignoroval. 

Výška těžiště se projevila v první ostřejší zatáčce, kdy se ze zadní části auta ozval nelibý zvuk padajících předmětů. Jakkoli se řidič snažil jet plynule a přiměřeně pomalu, patnáctikilometrová cesta do velkoměsta dílo zkázy dokonala.

U školky jsme zastavili, abychom zjistili stav. Pokusila jsem se pootevřít zadní dveře a nahlédnout, ale osm povalených květináčů bylo v přesile a měla jsem co dělat, abych je udržela alespoň v autě. Hlína byla všude, v květináčích, obalech, v kufru i na chodníku. 

Ačkoli jsem byla oděna v sukýnce a kabátku, shrnovala jsem vysypanou zeminu z asfaltu rukama a házela ji zpět do květináčů. Manžel mi vynadal, že jsem dveře neměla otvírat... a přidal se ke shrabování hlíny. Pochopitelně jsme rukama neshrnuli všechno a na chodníku zůstala patrná stopa mého selhání. 

Další část cesty jsme mlčeli. Když se na kruhovém objezdu květny opět hroutily, optala jsem se poměrně klidně, zda nebylo lepší je z obalů vyndat. I drahý choť vcelku nevzrušeně poznamenal, že ano. Jak nebohé rostlinky vypadaly po příjezdu na místo určení, nevím. Vystoupila jsem cestou. Hlínu z koberce v kufru nového služebního vozu manžel odpoledne v průjezdu odstraňoval vysavačem. 

A jako bonus mi za dva dny oznámil, že na koupených rostlinách se vyskytoval nějaký škůdce. Informaci doplnil zaslaným linkem na cizopasníka, popisem složité likvidace a vcelku zbytečnou poznámkou, že naše dracena vedle napadených kusů pár dnů stála.