kOmický blog CLXIII.

Letošní zima se zatím v našich končinách příliš nepředvedla, navzdory počasí jsme se rozhodli věnovat zimním sportům.

Nedávno přišla dcera s písemným oznámením, že půjdou se školou bruslit, které jsem mechanicky podepsala. Prvotní nadšení naší holčičky nad zábavnou alternativou vyučování vystřídala panika při pohledu na dva roky nové brusle. Má poněkud vyhraněný vkus a bílo-růžové botky s možností zaměňovat in-line kolečka za nože se jí již nezdály dostatečně důstojné, jakkoli na nich není ani Barbie, ani Little Pony.

Nemám pro její postoj příliš pochopení; přesto jsem prověřila, jaké brusle má starší bratr (nepoužitelné) a posléze ironicky nabídla své vlastní. Hodnota těchto klasických krasobruslařských botiček je především historická, vlastním je přibližně 30 let. Jsou z poctivé kůže, nemají žádné zateplení, zato mají tupé nože a černé tkaničky - kdysi jsem nesehnala patřičně dlouhé v adekvátní bílé barvě. Paradoxem je, že pokud by nenesly letité známky užívání, dcera by je upřednostnila.

Po dlouhém bezradném zvažování naše modelka alespoň vyměnila na svých "nemožných" bruslích originální růžové šněrování za bílé. Další problém představovala povinnost mít helmu nebo čepici, což (po hlasité úvaze, že bruslit vůbec nepůjde), vyřešila k mému překvapení zapůjčením tatínkovy staré beztvaré pokrývky hlavy. Pokud by vystřihla otvory pro oči, mohla by se pokusit vykrást banku.

Když jsme - inspirováni kamarády - nadhodili možnost rodinného bruslení o víkendu, byl zájem puberťáků více než vlažný. Puberťák rovnou oznámil, že rozhodně bez něj, mladší sestra si ponechala čas na rozmyšlenou. Jen prcek se těšil. Brusle po starších sourozencích vyzkoušel bez připomínek a k modro-stříbrné kombinaci barev rovněž neměl výhrady.

Nepřekvapilo mně, když jsme nakonec vyráželi jenom ve třech. Počasí bylo zimní velmi málo, teploměr ukazoval 13°C. Na kluzišti u nákupního centra brázdilo přibližně deset bruslařů vodní hladinu. Pády byly nebezpečné, totální promáčení oblečení bylo zaručené. Naši drazí přátelé - respektive jejich dva potomci - se o tom přesvědčili ještě před naším příchodem. Naštěstí byli zásobeni náhradními oděvy.

Díky manželově snaze vydržel prcek suchý poměrně dlouho. Kluziště nabízí méně zdatným bruslařům konstrukce z plastových vodovodních trubek, kterých se mohou při jízdě přidržovat. Synek na instalatérském zázraku visel (intenzivně podpírán a přidržován tatínkem). První krůčky na ledě byly nejisté; prošel fází zásadního odporu i vzteku, ale v závěru se již poměrně statečně odrážel do stran a rychlou jízdou vytvářelna hladině vlny. V nestřeženém okamžiku se nakonec podíval na plochu velmi zblízka. Utonutí nehrozilo, nicméně předepranou bundu ihned sundával a další pedagogické snažení otce bylo marné.

Po zásluze obdržel (oděn v maminčině svetříku) v místním bufetu odporně sladké pití. Maminka si poněkud neukázněně koupila plechovku piva, ačkoli měla jen mokrou ponožku, jak si při pokusu o přešlapování přes šněrování do boty cákla. Tatínka společná sportovní aktivita stála vstupné, konzumaci a ještě bolavá záda. 

Vezmu-li v úvahu vývoj klimatu, budeme v brzké době na bruslení využívat kolečka mnohem více než nože. Přesto věřím, že se manželova investice do rozvoje pohybových schopností nejmladšího potomka vyplatí.