kOmický blog CLXII.

Co dělají rybáři v zimě? Mohu-li soudit podle syna, nakupují rybářskou výbavu. Rybářky pouze pragmaticky vyprazdňují mrazák... 

Uplynulá rybářská sezóna nebyla pro nás nikterak bohatá na úlovky. Respektive synek se snažil; ulovil a pustil spoustu zajímavých kusů. Moje osobní roční sumarizace obsahovala tristní tři kapry a šest cejnů velkých. Při letošním nárůstu ceny "dámské" povolenky nejspíš brzo budu chytat výhradně v chladících boxech supermarketů.

Cejny jsem na adresné přání zpracovala v domácí rybí salát. Jediný zabitý podzimní kapřík se dočkal své slávy při štědrovečení večeři. Když kolegyně před svátky nabídla candáta, projevila jsem okamžitě zájem... a následně přibližně měsíc uchovávala v práci zmrzlé tříkilové tělo šupinatce. Jakkoli je tento dravec proslavený jako chuťově nejlepší sladkovodní ryba, bylo zjevné, že sami ho nesníme. Možnost společného oběda se v širší rodině naštěstí setkala s kladným ohlasem; účast přislíbili manželovi rodiče i bratr s rodnou a moje maminka.

Ambice příkladné hospodyňky mám stále minimální. Když jsem kdysi veřejně přiznala, že neumím uvařit ani polévku, kamarád projevil obavu, že se neprovdám (jako by špagety a míchaná vajíčka nestačily). Kolem třicítky jsem byla vdaná podruhé a pár základních jídel zvládala. Každopádně se v roli kuchařky cítím nesvá i po letech. V rámci teoretické přípravy jsem pročetla několik on-line receptů. 

S rozmrzlým candátem mi musel pomoci manžel, neb jsem nebyla schopná zvítězit nad mohutnou páteří. I drahý choť trochu bojoval. Společným úsilím jsme nadělali téměř úhledné podkůvky k upečení na víně, zbytek jsem nafiletovala pro přípravu na pánvi. 

Okrájela jsem plný hrnec brambor a nakrájela zeleninu na salát. Dcera v nestřeženém okamžiku salát ochutnávala; musela jsem pak zeleninu doplnit - servírovat návštěvě zbytky mi připadalo nevodné. Své nepatřičné chování asi puberťačka okoukala od koček. Puberťák neujídal, usilovně prohlížel nabídky rybářských e-shopů (a poslal mi množinu velmi konkrétních odkazů). 

Manželovi rodiče jezdí vždycky brzo. Výhoda je, že s tím už počítáme. S patřičným předstihem jsem proto kousky určené k pečení přemístila na plech. Lahev bílého označená jako výběr z hroznů se mi zdála na podlévání příliš, návštěva sklepa však nepřinesla náhradní řešení. Manžel montující záklopku ke komínu na mě z útrob podzemí hulákal, že "to víno z lednice je pod maso fajn". Nakonec půlka přívlastkového vína skončila na plechu a o zbytek jsem se podělila s babičkami.

Když všichni tři prarodiče přicházeli, kladla jsem maso na rozpálené máslo. To už byly brambory našťouchané a salát doplněný. Děti neochotně umístily na stůl talíře a příbory, ač u toho protestovaly a nejmenší se divil, že se tam všichni nevejdeme. Stůl pro osm osob je prostě malý. 

Myslím, že jsem candáta nikdy dříve nejedla; naprosto jsem netušila, jaký bude výsledek mé kuchařské snahy. Přesto jsem s vážnou tváří pokrm přítomným předložila. Aby mě podpořil, pošeptal mi zákonný protějšek, že to nejde jíst. To už jsem ale měla nalito a bylo mi to celkem jedno. Pokud někomu nechutnalo, zdržel se komentářů. Jediný, kdo - bez ochutnání - odmítl rybu pozřít, byla naše dcera. Údajně je nejí, ačkoli nikdo nevíme, kdy k tomuto rozhodnutí dospěla. Ale oceňuji, že si na konzumaci šťouchaných brambor se zeleninovým salátem oblékla sukni.  

Po jídle se přítomní v proměnlivých skupinkách rozutekli do domě. Děda měl dlouhý pohovor s puberťákem, výsledkem kterého bylo - mimo jiné - hledání tašky na foťák v dosud neuspořádané šatně (připadlo na mě) a dohoda na zapůjčení příslušného aparátu synkovi. Zvláštní, jak potomek přesně ví, na koho se se kterým ze svých četných požadavků obrátit. Nejlepší byli synovci a náš prcek - ostych po nedávné návštěvě vymizel a záhy svorně seděli u playstationu. 

Odpoledne na mě padla ospalost, kterou si vybavuji z dávných rodinných obědů u babičky. Museli jsme ji museli překonat - na večer byla domluvená další společenská událost. Každopádně záměr byl naplněn a levá část chladícího zařízení v oddělení ryb zeje prázdnotou. 

Starší synek mi během víkendu minimálně třikrát sdělil, jak se těší na začátek rybářské sezóny. Nadhodil téma koupě rybářského křesla vedoucího testy prodejnosti a přednesl řadu tipů na nezbytné vybavení, které by (si) chtěl koupit. Blíží se mu vysvědčení a svátek; jeho taktika je proto poměrně průhledná - leč účinná.