kOmický blog CLVII.

Zrozena ve vodním znamení, mám vodu ráda ve všech skupenstvích. I nejmladší potomek již přehodnotil svůj dosud záporný vztah k nezbytné sloučenině vodíku a kyslíku. Jen manžel našel způsob, jak mi jinak oblíbenou tekutinu otrávit.

Naštěstí se nejednalo o aplikaci cyankáli do nápoje. A bolesti hlavy, které mě od prosince provázejí, mohu přisuzovat stresu, nikoli příznakům otravy kyanovodíkem. S vodou bylo všestranně veselo.

Ve snaze vyhnout se kritice nejstaršího potomka - na téma mezer ve výchově nejmladšího - jsem absolvovala návštěvu aquaparku. Logisticky nejpříznivěji vycházel nedělní večer, kdy manžel jezdí na hokej. Bazén byl téměř vylidněný. Prcek mě ohromil - předvedl plavání i potápění a opravdu si to užíval. Možná i proto, že měl maminku na chvíli jen pro sebe. Občas velkomyslně půjčoval plaveckou desku s obrázkem krtka cizímu chlapečkovi, (který ji překvapivě s chutí okusoval). Po hodině a půl z bazénu nechtěl odejít. 

Ježíšek letos všechny hodně překvapil, když pod schnoucím smrčkem zanechal nafukovací vířivku. Dva dny jsme - někteří nevěřícně - koukali na velikánskou krabici, další den otec rodiny provedl nezbytné přípravy na dvoře a během víkendu zařízení uvedl do provozu. Respektive napustil jej za významné pomoci nejstaršího potomka vodou a zapnul ohřívání. Vzhledem k panujícím venkovním teplotám trvalo asi dva dny. V pondělí zakoupil chemii bránící množení nechtěných organismů v teplé vodě a zahájil rodinný welllness týden.

Nejvyššího využití dosáhla nádrž s teplou vodou na Silvestra, kdy se v ní pokoušelo rozpustit několik dětí po dobu dvou hodin. Neúspěšně. Jen vody značně ubylo, ucpaly filtr a teplota klesla na 33°C. Pro ekonomickou náročnost jsme projekt vířivka v novém roce dočasně přerušili. Už se těším na jaro, až provoz obnovíme. Zalézt si večer po práci v soukromí uzavřeného dvora do vody a koukat na hvězdy má své kouzlo.

Aby nebylo bublin nadmíru, zacílili jsme i na vodní sporty. O vánočních prázdninách probíhají v Brně pravidelně Dny sportovišť. Letošní povinná registrace vstupů připadla na manžela, neb já se v době zahájení přihlašování mírně rosila na pracovním pohovoru. Zaregistroval lezeckou stěnu, (která vzbudila nevalný zájem potomstva) a aquapark. Cukrovím vylepšená těla jsme pak předváděli - navzdory průpovídkám puberťáků - u bazénu všichni.

Počáteční protesty syna a dcery poměrně brzo přešly a svorně se věnovali nejmladšímu sourozenci, který je překvapil svým potápěčským výkonem. Tentokrát už plavací desku téměř nepoužil. Kluci zkusili aquazorbing, tatínek místní páru a vířivku; a maminka měla výjimečnou příležitost si půlhodinu zaplavat.

Tolik k radostnějším vodním zážitkům. Aby náš život nepůsobil nepatřičně idylickým dojmem, mám i doslova výbušnou vánoční vodní historku. Běžný stres konce roku umocněný stresem zaměstnaneckým a domácky stavebním exhaloval i u nás. Poslední kapku si bohužel ani jeden nepamatujeme.

Každopádně jsem 20. prosince večer,po 11 hodinách v práci, narazila doma na instalatéra a manžela, (mírně nervózního, že nestihl už dvě původně plánovaných tří večerních akcí). Po jedné z posledních úprav na instalaci soustavy ohřevu vody krbovými kamny živnostník odjel. S mužem jsme prohodili pár slov, pak už několik nevraživých vět.

Při plánovaném (byť pozdním) odchodu na akci naštvaný choť kopl do nezjištěného předmětu stojícího u dveří. Chodbou letělo několik holínek a kbelík. Bohužel, kbelík  se zbytkem vody a neidentifikovatelnou vrstvou čehosi na dně. Špinavá tekutina se rozstříkla po skle dveří, bílé stěně a mých světlých dlouhých (a úplně nových) šatech připravených na následující den. Visely na ramínku poněkud nepochopitelně na háčku společně s kalendářem (adekvátní skříň dosud nemáme).

Muž odešel, já zprvu zaraženě sledovala vzniklou spoušť. Při uvádění věcí do původního stavu a zjišťování rozsahu pohromy jsem postupně začala křičet. Nejvíce mě - dámy pochopí - rozezlil stav šatů. Svoji frustraci jsem demonstrovala poměrně hlasitě, a to až do doby, kdy se původce napáchaných škod nečekaně vrátil. To už byla zapnutá pračka na program jemného prádla, ale také vyřčeno spoustu nepublikovatelného. I v případě, že (jak tvrdil,) neslyšel obsah, intonace nepřipouštěla pochybnosti. 

Následovala již poměrně klidná debata. "Vykoupali" jsme se v tom oba. Nakonec manžel odjel autem na besídku popíjet vodu, zatímco já doma s obavami sledovala zasychající cákance na zdi a se zatajeným dechem kontrolovala vyprané šaty. Dopadlo to relativně dobře - z krátkodobého hlediska se nám podařilo vyčistit skvrny bez porušení podstaty látky. A z dlouhodobého spolu dokážeme nadále být ani ne proto, jací jsme, ale spíše navzdory tomu. Po téměř osmnácti letech v tom už trochu umíme plavat.