kOmický blog CLV.

Nespornou výhodou každého konce je, že přináší nový začátek. Závěru roku obvykle nepřikládám velkou důležitost, letos byl ale spojen s koncem dvou významných životních etap. 

V souladu s manželovým itinerářem jsme poslední prosincové dny strávili akcí "Velká rošáda". Během vánočního týdne jsme přemístili z regálů v zádveří veškeré potraviny do novotou vonících poliček v čerstvě dokončené spižírně. Při této činnosti překvapivě hojně asistovali oba puberťáci. Prcek také projevoval snahu, pro kterou ale jeho starší sourozenci - jimž se ani vzájemné tolerance nedostávalo - neměli pochopení.

Při vyprazdňování dva roky používaného provizorního skladu potravin bylo učiněno několik zajímavých objevů. Kromě jiného jsme identifikovali ložisko molů, našli spadenou igelitovou tašku s (již zcela nepoživatelnými) brambůrky a asi 3 kg nedotčené quinoi. Pokračovaly i objevy potravin a nápojů s prošlou expirací, stejně jako plísně na okně a zdi.

Zavést systém do nového úložiště se zdařilo částečně. Každý účastník přispěl názorem, puberťáci navíc komentáři na téma množství netčených lahví alkoholu a síly vrstvy prachu nejen na nich. Starší děti pomoci včas zanechaly; prcek je ochotně vystřídal a svojí usilovnou činností poněkud zpomalil celkový postup. (Závěr patřil tatínkovi, který roku probral prachu zbavené lahve a dle neznámého klíče jich část přemístil do sklepa.)

Vyklizené zádveří překvapilo svojí prostorností. Představu klidové zóny s velkým oknem (které jsme předchozí rok a půl vídali výhradně zvenčí) jsme rychle zazdili, když regály nahradila skříň s nářadím a přesunutá stará kuchyňská skříňka nově nominovaná na botník. Navzdory dvěma hodinám, které otec rodiny večer obětoval zavádění pořádku mezi nástroje, výsledek příliš reprezentativní není. Po původně neplánovaných přesunech u vstupu do domu zůstaly přibližně dvě bedny předmětů, o jejichž dalším využití převládaly pochybnosti. Během tří dnů jsme je silně zredukovali a značná část byla nemilosrdně odsunuta do popelnice. 

Volné regály ze zádveří jsme v nebývalé shodě se zákonným protějškem přenesli do šatny. Na jejich naplnění došlo na Štěpána večer - ačkoli jsme oba prohlašovali, že o svátcích nic neděláme. Většina praktických beden od banánů (obsahujících knihy, oblečení či fotoalba a dokonale znemožňujících přístup k lůžku) zmizela. Regály byly plné záhy; vytvořili jsme i souvislou stěnu z kartonových krabic podél volné zdi. Drahý choť poznamenal, že zapomněl sundat fólie, které chránily trámy při líčení stropu; a naplánoval práci na příští léto spočívající v zateplení šatny. Potěšující informace; dává naději, že nepočítá s trvalou izolací bednami od tropického ovoce. 

V ložnici samotné zůstaly dvě skříně z původního dětského pokoje. Pravda, jejich zelené čelní stěny s interiérem nijak úžasně neladí, po přišroubování dveří ale úspěšně skrývají část našich běžně nošených oděvů. Odstranili jsme nánosy prachu i poslední zbytky suti napadané za skříň. 

Těsně před silvestrovskou oslavou skončila éra provizorního bydlení a interiér našeho domu začal vypadat - dva roky po koupi nemovitosti - jako běžně obyvatelný. Drobné nedodělky (včetně celé koupelny a toalety) velkomyslně přehlížíme; i na ně brzo dojde. 

Druhá aktuálně uzavíraná životní etapa trvala téměř dvacet let. Po zralé úvaze jsem na konci prosince sepsala stručné sdělení zaměstnavateli, kterým jsem oficiálně zahájila dvouměsíční výpovědní lhůtu. Navzdory řadě objektivních důvodů, které k tomuto řešení vedly, byl to jeden z nejtěžších životních kroků. Pevně doufám, že ho všichni ustojíme.