kOmický blog CLIV.

Jak se snoubí příprava na společenskou akci se stavebně-dokončovací činností v domácnosti v předvánočním období? 

Překvapivě snadno, pokud ale značně slevíte. Množství akcí, které v zaměstnání chystáme v závěru roku, převyšuje počet výkonných zaměstnanců. Pokud produktivitu práce navýšit již nelze, prodlužuje se logicky doba trávená v kanceláři. Navštívit besídku ve školce pro mne znamenalo odejít o hodinu dříve, abych následující týden ztrátu několikanásobně nadpracovala. (Ale prcek byl šťastný.) 

Mezi tabulkami hostů společenského večera, odesíláním vstupenek na silvestrovský program a zajišťováním ubytování umělcům či přeprav účastníků konference jsem marně přemýšlela, kdy rozeslat novoroční přání obchodním partnerům. Prozíravě jsem dvoje večerní šaty použitelné k pracovnímu výkonu v místě konání největší akce zakoupila již na sklonku léta ve výprodeji.

V úsilí o uvedení našeho příbytku do přijatelného předvánočního stavu jsem se smířila s manželovou hláškou "co stihneme, to stihneme". Denně jsem kancelářské outfity večer měnila za flekatá trička a nevzhledné kalhoty. Nutno i drahému unavenému choti přiznat, že se při dokončovacích interiérových pracích neobvykle angažoval; a to jak organizačně, tak vlastní činností v montérkách. (Pokud se právě neúčastnil žádné předvánoční "besídky".) Úkolem číslo jedna bylo zprovoznit dva nezbytné úložné prostory: spižírnu a šatnu. A také krbová kamna, která svou přítomností již měsíc zdobila obývák, aniž v nich bylo možné zatopit.  

Na těle se mi hromadily připomínky vykonávaných prací. Ačkoli jsem poctivě úžívala příslušné rukavice, v den konání akce na některých prstech nebylo co nalakovat. Broušení stropních trámů mě donutilo (ochranným brýlím navzdory) tři dny používat umělé slzy a extrahovat si několik třísek. Modřiny jsem měla hojně na obou dolních končetinách přesně v rozteči stupů štaflí; dlouhé šaty je ale  snadno skryly - stejně jako šrám na pravé polovině pozadí, který jsem si nepochopitelně vyrobila při ranním krmení koček o jejich šplhací strom.

Nejblíže skutečnému úrazu měl okamžik, kdy mi z rukou vyklouzla taška. Táhla jsem domů část svých předvánočních nákupů a hmotnost přemisťovaného nákladu představovala přibližně polovinu mé vlastní. Čtyři tašky jsem položila, pátá mi z ruky sjela. Bohužel obsahovala dvoulitrovou láhev, která hranou trefila palec mé pravé nohy. Křikem přivolané děti mohly sledovat slzící maminku sedící na zemi. Puberťák se starostlivě optal, jestli "v pohodě". Výraz sice neodpovídal skutečnosti, ale kost asi vydržela. Další asi tři hodiny jsem klečela na podlaze šatny a pokládala vinyl.

Při poslední předvánoční návštěvě pana instalatéra (ladícího variantní ohřev vody krbovými kamny) proběhla neplánovaná módní přehlídka. Dcera mi pomáhala vybrat model na následující společenský večer. Výběr byl limitován i obuví, neboť oteklému palci lépe vyhovovaly její otevřené varianty. Pubertální holčička nad černo-zlatým overalem protáhla obličej, zatímco pudrově růžové dlouhé šaty pochválila. Pohled do zrcadla potvrdil dřívější slova kamarádky, která bezelstně ohlásila, že vypadám strhaně. Tmavá barva temné skvrny v obličeji nehezky zdůrazňovala. Předností světlé varianty navíc bylo i překrytí zbytečně svalnaté části paží. 

V den konání akce jsme dopoledne při součinnosti celé rodiny konečně instalovali do spižírny policový systém. Nejvyšší zásluhy si zde opět připsal manžel (a činnost nápadně připomínala aplikaci ježka do klece). Odpoledne jsem slavnostně přiřízla a zacvakla poslední díl vinylové skládačky v šatně a odkráčela si umýt vlasy a převléknout se za dámu.  

V předepsaný čas jsem stála učesaná a nalíčená na obvyklém místě ve foyeru, v rukou nezbytné desky a v hlavě představu o nedělním zaplňování poliček ve spižírně proviantem a přesunu banánových beden často již neznámého obsahu z ložnice do šatny.