Teorii o dopadu koček na všechny čtyři končetiny jsme empiricky ověřovali před čtvrtstoletím na chmelu při pádech koček dvounohých z vlečky traktoru. Nepotvrdila se. Nyní ověřujeme, zda šelmičky mají devět životů.
Údajně je podezřelý kdokoli, kdo má doma více než jednu kočku. Mohli bychom do této kategorie spadat, ale naše tři kočky s námi dům obvykle nesdílí. Občas ale uděláme výjimku. Manžel čtyřnožce pravidelně vykazuje na dvůr, což já s dcerou ne vždy úplně respektujeme. A šelmičky jsou velmi vynalézavé ve způsobech, jak na zakázané území proniknout.
Kočičí skupinka sestává ze dvou černých koček různého stáří a jednoho pubertálního rezavě mourovaného kocourka. Všichni jsou zachránění nalezenci. Obě kočky k nám z příslušného zařízení doputovaly v doprovodu sourozence, který nepřežil. K naší obraně zdůrazňuji, že první kočka měla neléčitelnou virovou nemoc a druhá dvojice k nám doputovala ve stavu značně zuboženém. Jedno z koťat jsme vypiplali: po pár týdnech mu dorostla srst, přestalo téct z očí a ustal úporný průjem. Nyní všechny kočky celkem prospívají.
Avšak každé otevření dveří na terasu je provázeno kočičím atakem; plné ruce nám často znemožňují účinnou defenzívu. Úspěšnost čtyřnožců stoupá díky jejich počtu; obvykle odrazíme útok jedince a jeden až dva další na chvíli opanují dům, (olížou olej z pánvičky nebo máslo z chlebu, někdy sní buchtu či zbytek jogurtu). Interiér opouští často menším obloukem - provázeny výhrůžkami, že budou přeraženy.
Podle veterináře už měla být nejstarší příslušnice smečky po smrti (pro silnou infekčnost virového onemocnění její sestry). Nedávno jsme se obávali o život kočky prostřední. Jednoho rána jsem jako obvykle chtěla pozdravit a nakrmit osazenstvo dvora, které se ale dostavilo pouze v jednom exempláři. Zkontrolovala jsem přístavek i zateplenou boudu v něm, sklep, dveře do zahrady, dveře do ulice, volala... Nic. Pro jistotu jsem zkontrolovala i dceřin pokoj, kde jsem zjistila pouze přítomnost dvou silně hladových morčat.
Dcerunka po chvíli vstala a v hledání mě vystřídala. Než jsme se vrátila ze zahrady se senem pro hlodavce, seděla moje holčička na zápraží s kočkou na klíně a plakala. Rezavý mourek zmateně pobíhal kolem. Našla je oba před domem schované pod zaparkovaným manželovým autem.
Zprvu jsem situaci vůbec nechápala. Přesně do chvíle, než mi uslzená osůbka oznámila, že kočka nechodí. Otec rodiny striktně oznámil, že k veterináři se nejede. Snažila jsem se dítě uklidnit a zvíře prohlédnout. Neměla žádné zjevné vnější poranění, ani pohmat se nikde nejevil jako bolestivý a končetiny svíraly s tělem správné úhly.
Nemáme nejmenší tušení, jak se dva mladší členové smečky dostali před dům a co se tam odehrálo. Poloha našeho domu prakticky vylučuje možnost, že by kočku srazilo auto. Varianta překonání hřebene střechy a následného střemhlavého skoku se rovněž ve dvojici nejeví jako pravděpodobná. Zbývá možnost obvinit sebe nebo manžela, že jsme nezaznamenali jejich útěk při večerním příjezdu domů.
Chvíli jsem slzela s dcerou marně zahánějíc obavy, že budeme v adventním období kopat další hrobeček. Nakonec jsme společně rozhodly, že zraněnou bereme domů a uvidíme. Ustlaly jsme jí na parapetu okna nad topením. Vydržela tam do večera. Pro opakované úmysly spadnout (jednou dokonané) jsme ji pak přemístily pelíšek na podlahu. První pokusy odnést pacientku ven za účelem vykonání potřeby nebyly úplně úspěšné a podložku jsme dvakrát praly. Druhý den kočka pookřála a pokusy udržet se na nohou se stávaly úspěšnější.
Zato kocourek začal pokašlávat. Obvykle ti dva spávají spolu v boudě, (třetí kočka se potuluje neznámo kde). Další dny proto brala dcera do pokoje na noc i mourka.
Hned třetí den se nám vstřícnost vymstila. Ráno mi s výčitkou v očích byly předloženy znečištěné pantofle, abych později v dceřině pokoji našla příslušný exkrement rozmazaný po starorůžovém koberci s dlouhým vlasem. Při odstraňování hnědých skvrn jsem pociťovala nevolnost a jistou nevraživost vůči jejich původci. Nicméně fleky zmizely a zápach se do večera vyvětral, proto jsem kocourkovi odpustila.
Po týdnu spávají kočky zase spolu v boudě. Kašel ustal rychle. Rekonvalescence zraněné probíhá pomalu, ale pokroky jsou zjevné a její chůze se stává jistější, ač postrádá dřívější kočičí ladnost pohybu. Uvidíme; zatím mohu konstatovat, že naši čtyřnožci projevují odolnost značnou. Škoda, že jen oni.
