kOmický blog CLII.

Zázraky se v adventním období dějí! Jinak nedovedu vysvětlit, že nalézám věci, které jsem už ani nehledala.

Někdy je hledání trochu složité, jindy úsměvné. Poslední hledání bylo především vtipné; všech rodinných příslušníků jsem se po obědě ptala, zda neviděli ochranné brýle, které celé dopoledne nevalně chránily můj zrak při broušení stropních trámů šatny. Dvakrát jsem prošla celý dům, aniž jsem příslušný výrobek z průhledného plastu našla. Chvíli jsem zvažovala použití brýlí lyžařských či potápěčských (i se šnorchlem pro lepší dýchání). Nakonec jsem nalezla druhé ochranné brýle a překvapivě rovněž nabíječku na akušroubovák. 

Tuto nezbytnou pomůcku k zajištění chodu hojně užívaného nástroje drahý choť hledal již téměř rok. Ukrývala se poměrně logicky ve skříni s nářadím, konkrétně ale za hromadou pracovních rukavic, kam se údajně několikrát díval. Nabíječka vyplavala na povrch přesně deset dní poté, co jsem milému muži k narozeninám vítězoslavně předala zelený kufřík s novým akušroubovákem, kombinovaným navíc s vrtačkou. Preferuji dárky osobnějšího charakteru, ale občas zvítězí dary praktické. Tento obdarovaná strana pochválila a hojně využívá nejen při montáži policových systémů.

Ale zpět k brýlím. Po hodině odpoledního broušení jsem shledala, že mám na hlavě ochrannou optickou pomůcku dvojmo - ačkoli jedna z nich vůbec neplnila svoji funkci a druhá jen částečně. Ještě druhý den jsem slzela drobné třísky; nemluvě o tom, že jsem je (ochranné roušce navzdory) i vykašlávala a smrkala. Skutečnost, že se na mě při hledání brýlí nikdo z dětí ani manžel nepodívali, (a to ani během konzumace ohřátého včerejšího obědu), mě poněkud zarazila. Ale - na jejich obranu - pohled to pěkný nebyl. 

Odpoledne jsem stěny šatny pokryla druhou vrstvou výmalby a svůj vzhled vylepšila záplavou bílých pih. Nanášení barvy šlo výrazně lépe než vyhlazování povrchu trámů; přestože jsem si od švagra vypůjčila větší vibrační brusku a použila dvě různé zrnitosti brusného papíru. Sílu dělat cokoli dalšího jsem toho dne již nenašla. Objevila jsem zato nečekanou podporu pubertální dcerunky, když mi nakázala odpočinek na gauči a dokonce mi namazala záda bylinným krémem a pustila nenáročný film.

Hledání probíhalo i ve sférách nehmotných. Aniž hledám, nacházím poměrně často inspiraci, co by který blízký příbuzný mohl ocenit v úhledném balíčku pod vánočním stromkem. Valnou část těchto myšlenek jsem i realizovala; čímž se tyto zhmotnily. Mohu jen doufat, že dárky, kterými se mi plní nejen skříň v kanceláři, ale i různé skrýše v domácnosti, včas opět naleznu.

V rámci předvánočního setkávání jsem se vzepjala k soukromému organizačnímu výkonu a na jediné možné datum sezvala skupinku dávných kamarádů silně provázanou s částí vlastního příbuzenstva. V tomto směru se mi dostalo i nečekané pomoci jednoho z účastníků při výběru a rezervaci restaurace. K mé velké radosti se dostavili všichni oslovení. Ačkoli jsem přišla poslední a pozdě, unavená tak, že se mi ani mluvit nechtělo a jako řidič nemohla pít, bylo to setkání velmi milé. A opouštějíc rozjařenou skupinu jsem v závěru shledala, že jisté mezilidské vazby zůstávají i po letech odloučení neporušené. 

Hledání nového pracovního uplatnění nabylo v adventním období rovněž nových rozměrů. Definitivně jsem po devatenácti letech ztratila chuť pokračovat na stávající pracovní pozici, našla sílu zaslat přehledně zaznamenané pracovní zkušenosti a studijní úspěchy a absolvovala překvapivě příjemné osobní pohovory. Možná jsem i nalezla řešení. Každopádně jsem přesvědčená, že příští rok přinese hodně změn.