Fyzická indispozice může být zdrojem řady komických situací, které ji činí pro trpící snesitelnější.
Relaxační víkend na mne nepříjemně dolehl. Po prvním pracovním osmi-plus-tříhodinovém dni jsem se přemisťovala domů silně se soustředíc na udržení otevřených očí. Předpokládala jsem optimisticky, že do rána bolest hlavy, nevolnost i vyčerpání přejde. Nestalo se tak, vstávala jsem se zatuhlou šíjí jako bonusem.
Přežila jsem v zaměstnání s ibalginem a odpoledne doma usnula bezprostředně poté, co jsem si "na chvilku lehla". Příště jsem podobnou chybu neudělala - následujícího dne jsem se ložnici vyhnula a a navzdory protestujícímu tělu zahájila revizi stavu domácnosti.
K mému údivu zmizelo ložní prádlo čekající v pračce na vyprání. Nenalezla jsem ho v prádelním koši, na sušáku, ani venku na šňůře. Vyloučila jsem krádež i sublimaci, díky nenáročné dedukci bylo pak - stále dosti vlhké, zato pečlivě složené - objeveno u ostatního čistého povlečení.
Vydechla jsem hlasitě, jelikož tento druh pomoci nedokážu oceni; stejně jako plesnivějící látku. Ani jsem nepátrala, kdo byl autorem. Aplikovala jsem vlhké povlaky na sušák, že kterého jsem předtím odstranila ostatní suché prádlo. Inspirovalo mne ke spuštění pračky s další várkou, (bolest a ztuhlost přehlížejíc).
Exkurze do lednice přinesla mírné rozčarování. Hleděla jsem na dvě netčené krabičky s masem. Synek si stěžoval, že neobědval. Starší sourozenci evidentně upřednostnili jiné důležité činnosti před vařením. Slíbila jsem špagety, leč při míchání mletého masa na cibulce mimochdem též zjistila, že i kuřecí prsa jsou v expiraci. Odevzdaně jsem obsadila i třetí plotýnku, jakkoli bylo evidentní, že žádnou krmi neokusím.
Po uspokojení hladových jsem ulehla, abych obdržela předkreslenou postavičku, kterou bezelstně požadoval nejmladší potomek vystínovat, jakkoli matce dělalo problém zaostřit zrak. S pastelkou a počínající apatií jsem řešila rodinné organizační záležitosti a toužila výhradně spánku, ač zdaleka nebylo po večerníčku.
Drahý choť aktivně nabídnul, že mi ztuhlou šíji potře speciálním švestkovým uvolňovacím krémem. Zdálo se to jako dobrý nápad, přesně do chvíle, kdy při aplikaci omylem zvrhnul hrnek s čajem na nočním stolku. Tekutina stékala do jeho horní zásuvky, přičemž máčela knihy i telefon a volně pokračovala na podlahu.
Beze slov jsem se vydala pro hadr, zatímco muž částečně zachraňoval ohrožené předměty, částečně se snažil ničeho nedotýkat rukama s vrstvou krému nafialovělé barvy. V úzkém prostoru mezi lůžkem a skříní mi při likvidaci následků nečekané potopy vytrvale překážel.
Hrnek přežil, knihu jsem usušila, z šuplíku vylila čaj. Když byl jeho obsah rozložen po již utřené podlaze, zamířila jsem zpět na lůžko. Pohled na peřinu s fialovým otiskem víčka masážního krému situaci završil; to už jsem se musela smát. Setřela jsem flek kapesníkem a ignorujíc možné trvalé následky si deku překryla přes hlavu.
