kOmický blog CDXCIX.

Mylně jsem se domnívala, že měním práci za klidnější. Nepřítomnost kolegyně a doručení prvních reálných žádostí mne z omylu nemilosrdně vyvedly.

Půl druhého týdne jsem mimo své povinnosti suplovala kolegyňku, která poměrně nečekaně zamířila do ještě nepředvídatelnější destinace. Místo oslav ukončení prací na webu a formuláři jsem se topila v doručených žádostech o vyjádření k nejrůznějším záměrům i odesílaných výstupech. Výsledek snažení byl stručně okomentován: „Jsi dobrá“, aby autorka výroku dva dny po návratu jásala, že má nevyřízené pouze čtyři spisy.

Bohužel ostatní důvod jásat neměli, ačkoli byli párkrát pochváleni za společné veledílo. Během jednoho týdne nás dostihlo hned několik žádostí nového typu, které neumí správně zpracovat žadatelé ani úředníci. Navzdory osobní zainteresovanosti mi snaha o koordinaci procesu jejich oběhu nebezpečně připomíná točení se v kruhu.

Z pracovního stereotypu mne vytrhla výjezdní porada, na kterou jsem se od prvních týdnů v novém zaměstnání těšila. Vytěsnila jsem povinnosti a neváhala si přivstat, abych ráno odeslala nezbytnou poštu a stihla sraz u služebního vozidla v 7:00. Kolega ve slušivé uniformě mě (mlčky) přiměl pochybovat, zda nebylo vhodné zvolit jiný cestovní outfit, nicméně na změnu nebyl prostor.

Během dopolední přednášky jsme byli účastni živého obrazu, který názorně vysvětloval přítomným, jak se v čase vyvíjí vypočtená výše poplatků v návaznosti na uplynutí kalendářního roku a stanovení průměrné ceny dřeva. V krátkých přestávkách jsme navazovali kolegiální kontakty, po večeři v úzké skupince vyrazili zhlédnout západ slunce k bzenecké kapličce a za šera prozkoumali prastarou lípu u zámku, odkud nás vyháněl nervózní páv.

Do pozdních hodin jsme pak nad místními produkty probírali záležitosti pracovní i nepracovní, pročež jsem ráno zavrhla myšlenku jít běhat a upřednostnila krátkou regeneraci na lůžku. Stejně tak jsem přehodnotila záměr odjet ráno vlakem a zvolila exkurzi do Bzenecké doubravy, kterou logicky pokrývá borový les.

Plna dojmů jsem odpoledne v kanceláři objevila další žádost a za usilovného soustředění ji zanesla do systému, kde její dříve zanesené vzdálené příbuzné stále příliš nepokročily k odbavení. Oddechově jsem zpracovala několik nezávazných vyjádření a posunula je procesem směřujícím k odeslání.

Z úřadu vedla má cesta na sraz se spolužáky, kam se tentokrát dostavily i osoby, které mé výzvy k setkávání mnoho let bojkotovaly. Byla bych i pyšná na své organizační úspěchy nebýt kumulované únavy. Střízliva jsem odjížděla půlnočním rozjezdem, aby mi doma muž vyhuboval, že jsem mu nedala vědět. Nezmohla jsem se ani na protest upozorňující na moji svéprávnost a věk.

Nicméně o den později v divadle byl drahý choť poměrně roztomilý. Poučen z předchozích nezdarů – opustil domov bez výhrad včas, aniž vymýšlel inovace ohledně parkování a konzumace v divadelním bufetu.

V neděli jsem kulturní zážitky doplnila návštěvou kina s nejmladším dítětem a týden uzavřela dvěma masážemi, abych plna fyzických i duševních sil mohla vzdorovat dalšímu pracovnímu týdnu. Týdnu, kdy na mne s plnou silou dolehlo uvědomění, že mi uplynula zkušební doba.