V poslední verzi životopisu jsem uváděla stručné sdělení „zdravotní stav dobrý“. Jednalo se o nevědomou lež.
Tělo se záhy rozhodlo dokázat opak a svými nápadnými protesty dokonale předešlo potřebě hubnout vánoční kila. Po důrazném upozornění, že cosi není v pořádku(a lyžařské dovolené), jsem vyrazila k praktickému lékaři.
Pohmatem na propadlém břiše nic nezjistil, obětovala jsem trochu krve a obdržela žádanky na vyšetření sono a gastro. Ultrazvuk – s negativním výsledkem – jsme zvládli do týdne. Objednání na sondu do žaludku přineslo termín za měsíc. Pravda, první vyšetření bylo nápadně méně nepříjemné. Příčinu potíží ale neodhalilo ani to druhé, ba ani výsledky rozboru krve.
Lékařské zprávy jsem předložila praktickému lékaři stejný den, kdy jsem si nechala potvrdit formulář pro nového zaměstnavatele. A přenechala mu je s dohodou, že počkáme na výsledky bakteriologie, než stanovíme další postup.
Nutno říci, že mne nová práce pohltila, pročež jsem slíbené laboratorní hodnoty lékaři doručila přibližně s měsíčním zpožděním. Nešlo o zdvořilostní návštěvu, po čtvrt roce mne bolest v levém podžebří neopouštěla. A po přednášce na téma prevence onkologických onemocnění jsem se styděla za svůj laxní přístup.
Pobavilo mě, že u praktika ztratili zprávu z gastra, kterou jsem tam – kopii nemaje – s důvěrou zanechala. Pan doktor mi opět prohmatal okolí pupíku a vyplnil žádanky na další dvě vyšetření.
Po pár dnech byl překonán počáteční odpor a došlo na pokujs spojit se s příslušnými pracovišti. Myšlenku odbýt obě vyšetření v jednom zařízení jsem – jako nereálnou – vzdala záhy. Pokoušela jsem se (dle doporučení praktika) dovolat k lékaři, kde jsem absolvovala gastro. Že objednává pouze v útrerý dopoledne jsem věděla z minula.
Druhý den pracovního týdne záznamník hrdě oznámil, že pan doktor od 15. prosince do 1. ledna neordinuje – koncem dubna relevantní informace. Ze dvou doporučených čísel jsem volala na mobil (se záznamníkem), přičemž následně vyzkoušená pevná linka neexistuje.
Po mnoha marných pokusech lékař hovoro přijal, aby poměrně neurvale shrnul (s narážkou na neexistující ošetřující „paní“ doktorku), že je prakticky zbytečné mě vyšetřovat a že nejbližší termíny má v listopadu. Doporučení znělo: objednejte se jinde.
Vyhledala jsem kontakt na zdravotnické zařízení, kde jsem nepopulární vyšetření dosud nevyšetřené části zažívacího traktu absolvovala před lety. První den jsem v určených hodinách volala marně. Příštího dne jsem se z deseti pokusů jedenkrát dovolala na ústřednu, kde se přepojení nepovedlo. Poslední pokus dopadl částečně úspěšně.
Milý hlas dámy držící sluchátko oznámil, že by mi vyšetření udělali (což bylo povzbudivé), leč nemají termíny. Nové budou vypsány až v květnu, tedy za týden; s objednáním v říjnu. S díky jsem připsala do kalendáře vykřičník, že si pokus s nekonečným voláním budu muset brzo zopakovat.
Jako přínos hodnotím, že se mi mezi marnými pokusy podařilo dovolat na gynekologii a objednat se na prevenci. Jejich termíny naštěstí půlroční nejsou.
Poslední žádanka je na specifické vyšetření slinivky. Dosud jsem ale nesebrala odvahu se o objednání pokoušet. Uklidňovat mě může fakt, že pokud by snad pankreas byl postižen nějakou závažnou chorobou, nebude za půl roku koho vyšetřovat. A v nejhorším případě můžu zatím vyhledat třeba psychologa.
