kOmický blog CDXCII.

Odříkaného největší krajíc - aneb pokud jsem chtěla trávit víkendy doma prací, vybrala jsem si nesprávně.

Vychována k odpovědnému přístupu mám hluboko zakořeněnou potřebu dokončovat rozdělanou práci – zcela v rozporu se sedmým rokem pokračující částečnou rekonstrukcí našeho domova. Drahý choť stejnou dobu hraje s rodinou i domem únikovou hru – kde není přítomen, nemusí se starat.

Nechci mu křivdit, svoji hravost projevuje i při rekonstrukčních pracích – dvůr je již druhý měsíc hojně protkán výkopy, pročež cesta do zahrady přes překážky a lávky připomíná plnění úkolů v pevnosti Boyard. Dům v tomto kontextu skýtá i řadu logických hádanek – například kudy vlastně vedou rozvody. A příležitostně některý z rodinných příslušníků pronese myšlenku dne hodnou otce Fourase.

V rámci hry první choť naplánoval romantický pobyt ve Znojmě. Město miluji, bydlela tam babička a mám k němu nečekaně mnoho vzpomínek. I proto jsme návštěvu zahajovali na hřbitově a později stylově pokračovali v podzemí. Jen rozhled z právě opravované věže nám chyběl, (leč nadhled jsme neztráceli).

Tříchodová večeře byla součástí pobytového balíčku spolu s návštěvou wellness. Když obsluha přednesla její složení, musela jsem se smát. Milý mladík zakončil výklad dotazem na případné alergie, na který jsem odevzdaně odvětila, že to nějak zvládneme; na výklad o obilných a mléčných bílkovinách jsem se necítila. Stejně jako na konzumaci.

Chřestový krém večeřel manžel dvakrát, maso a zelí jsem riskla bez knedlíku a u čokoládové pěny coby dezertu raději nepřemýšlela o složení. Vyrážka na sebe nenechala dlouho čekat.

Vyboulená břicha nebyla pro plánovou návštěvu wellness nejvhodnějším doplňkem. Pozdní čas příchodu měl výhodu, že prostory opustili dětští návštěvníci. Nevýhoda spočívala v placeném programu, který o dvě hodiny později začínal. Bez saunových rituálů se ale shodně obejdeme – drahý protějšek dává přednost čtení u bazénu.

Na pobytovém poukazu byla uvedena i masáž, která nám byla odmítnuta, přislíbena a opět odmítnuta. Nicméně alespoň jsme se kvůli ní nemuseli druhý den zdržovat. U závěrečného zúčtování jsme obdrželi láhev vína, což bylo potěšující do chvíle, než vyšlo najevo, že jsme jinou vlastní zapomněli v minibaru.

Při následujícím krátkém výletu mi bylo líto, že jsme v Podyjí bez nejmladšího dítka. Na zvídavý dotaz muže jsem se pokusila formulavat sdělení, že domov a především děti pro mne znamenají obrovskou dávku odpovědnosti i lásky... před kterou nechci utíkat. Jakkoli jeho motivaci vlastně chápu.